Cestopisy

Jako průvodce cestovní kanceláře NOMÁD jezdím (nejen) zájezd Mazurská jezera na kole pravidelně. Jezdím i další zájezdy, ale tento je v nabídce Nomádu nejoblíbenějším cyklistickým zájezdem vůbec. V oblasti se nachází okolo 2000 jezer, která jsou rájem milovníků všech vodních sportů zejména jachtařů, ale také rybářů, a cyklistů. Po cestě do Polska nás v oblasti […]

Zájezd Mazurská jezera na kole jezdí cestovní kancelář NOMÁD každoročně v několika termínech. Už to vypovídá o jeho oblíbenosti. Není divu – celá oblast nabízí kromě nedotčené přírody, možností koupání, množství cyklostezek a výborného servisu také mnoho stavebních a historických zajímavostí.  Poznali byste rádi místo, odkud řídil Hitler svoje armády na sovětské frontě za 2. […]

Jedním ze tří Nihon Sankei, tedy tří „Velkých japonských scenérií“, je Amanohašidate. Leží na severu ostrova Honšú u Japonského moře, přibližně 120 km a dvě hodiny jízdy jízdy z Kjóta.  Jde o 3,5 km dlouhou písečnou kosu porostlou borovicemi, jichž je zde údajně na osm tisíc. Široká je jen několik málo desítek metrů. Odděluje od […]

Každoročně vyrážíme s cestovní kanceláří Nomád (www.nomad.cz) na pohodové hvězdicové výlety v zemi cyklostezek, větrných mlýnů, polderů, písečných dun, dřeváků, sýra a krav. Holandsko je země protkaná stovkami kilometrů vodních kanálů a svým rovinným charakterem přímo stvořená pro lehčí cyklistiku. Jde o zájezd HOLANDSKKO NA KOLE.  Od roku 1994, co jsem se poprvé projel po […]

Zájezd Holandsko na kole je jedním z pravidelných zájezdů cestovní kanceláře NOMÁD již po mnoho let.  Holandsko je země protkaná stovkami kilometrů vodních kanálů a svým rovinným charakterem přímo stvořená pro lehčí cyklistiku. Je zde nespočet krásných asfaltovaných cyklostezek a často máte pocit, že vás cyklistů je více než aut a že máte přednost vždy […]

WANAKA – NOVÝ ZÉLAND
Jezero Wanaka, jedno z turisticky exponovanějších míst Nového Zélandu. A to celoročně. V létě jezero a jeho okolí zažívá nápor nejen Kiwi rodin v campervanech, ale i zahraničních turistů a evropských backpackerů neboli baťůžkářů, kteří si užívají upravené pláže, sluníčko a vodní sporty.

Rohan, nebo chcete-li Jízdmarka, Edoras, země Pánů koní… Zní to vznešeně, že? Ve skutečnosti se však na kopci Mount Sunday, který představoval jednu z filmových lokací pro Pána prstenů, pasou stáda černých krav. To ale nic nemění na tom, že je to dle mého názoru jedno z nejpůsobivějších míst, které může milovník trilogie na Novém Zélandu navštívit.

Litva, země, kterou masová cykloturistika ještě neobjevila. Možná proto, že si ji mnozí nechávají ,,na jindy“ až projedou světoznámé trasy. Přitom tato pobaltská země má co nabídnout. Mnozí z nás znají Litvu jen ze školního atlasu, ti šťastnější, tam byli třeba u moře, brr trochu studené, ale pořád moře. Litva, ale láká i něčím jiným. Máte rádi klidné toulání na kole čistou přírodou bez nekonečných davů? Pak se do Litvy zamilujete a především do jejích národních parků. Těch je celkem pět, a největším je Aukštaitios.

Roztroušené barevné dřevěné domky v krajině doplňuje futuristické Etnokosmologické centrum, tedy hvězdárna a vyhlídková věž v jednom, místo, kde se prolíná věda a umění. Milovníci skanzenů si přijdou na své, jedna etnografická vesnička střídá druhou, i když během dne nepotkáváme ani živáčka. Prohlédnout si můžeme i nejstarší dřevěný kostel v Litvě či trochu nostalgicky působící muzeum v Reškuténai, která je v podstatě sbírkou místního učitele nadšence. Velmi ráda se s návštěvníky zapovídá také místní průvodkyně, která toho již hodně pamatuje. Poví vám o meteoritu, knihách, obrazech i zbraních a na vše si můžete klidně osahat.

Byla by škoda nezmínit hlavní město Vilnius neboť večer ještě v ČR a ráno už v Litvě, ve Vilniusu! Na to že je hlavním městem, tak není přeplněné lidmi, ale památkami. V městě je na čtyři desítky kostelů. Potkávaly se zde různé kultury a víry tak byl Vilnius nazýván dříve Jeruzalémem severu. Vystoupáme-li až na Gediminasův hrad, odměnou pro nás bude báječný výhled na celé město a řeku Neris.

Když slavný japonský básník a zakladatel haiku Macuo Bašó putoval roku 1689 severovýchodní částí Honšú zvanou Tóhoku, zavítal i do Macušimy. Z celého putování vzniklo jedno z vrcholných literárních děl éry epochy Edo, cestovatelský deník Úzká stezka do vnitrozemí.
V popisu samotné Macušimy Bašó však překvapivě selhal a dostal ze sebe pouze vzdechy zmíněné v titulku. Sám to vysvětloval tím, že Ostrovy borovic, resp. pinií (Macušima) na něj zapůsobily natolik, že v úžasu nad jejich krásou nenašel dostatečně výstižná slova.

Třetí a poslední z nejkrásnějších japonských pohledů Nihon Sankei je ostrov Mijadžima. Podle dojmů pár set cestovatelů, kterým jsem během několika desítek cest do Japonska měl možnost všechny tři slavné scenérie ukázat, právě tato mezi nimi většinou v oblibě vítězí. A já se k jejich hodnocení přidávám.

Tichomořské ostrovní království Tonga není středobodem světa. Naopak, patří mezi ta nejodlehlejší místa planety. Pokud člověku občas připadá, že žije na periférii, po návštěvě Tongy bude z těchto pocitů vyléčen. Rozlohou i počtem obyvatel jde o titěrné souostroví, ukryté v nekonečné modři Pacifiku jako pověstná jehla v kupce sena. Čas se zde zastavil a lidé stále žijí po svém, v duchu starobylých tradic a pravidel.

Sarma je typický balkánský pokrm, nenáročný na přípravu, ale velice chutný. Jedná se o dušené závitky ze směsi mletého masa a rýže zavinuté v zelných listech nebo v listech vinné révy. V Makedonii se někdy podává i s rajskou omáčkou ochucenou česnekem. Lze podávat také s jogurtem.

Na své cestě do Mexika jsem ochutnal poprvé salsu. Pálivá omáčka není dnes už pro nikoho ničím zvláštním. Ale proč vlastně mexičané jedí TAK pálivé věci. Oni jsou bytostně přesvědčeni, že je to zdravé. A pro nás je nejzajímavější skutečností to, že je to asi pravda. Některé nemoci vůbec neznají, se zažíváním mají mnohem menší problémy než evropané.