Encyklopedie

Je hlavní městem Panamy, leží u Panamského zálivu. Nadmořská výška je tady max. 199 m n.m. Toto kosmopolitní město nabízí návštěvníkům velké množství koloniálních staveb, muzeí a parků. Jako mnoho měst v této části světa, i toto založil španělský dobyvatel. Staré město ale zničil rozsáhlý požár, dnes jsou tyto ruiny archeologickou lokalitou. Nová Panamá byla vystavěna cca 2,5 km od původního města, postupně se rozrůstala hlavně díky kalifornské zlaté horečce a stavbě Panamského průplavu.

Je malé horské městečko, ležící asi 1200 m n.m, díky tomu je zde chladnější podnebí. V této oblasti lze najít petroglyfy, což podporuje myšlenku, že byla založena možná ještě v období před naším letopočtem. Je známá svou kávou, která je považována za jednu z nejlepších na světě. Může se také pochlubit velmi živou hudební a uměleckou scénou – každoročně se zde koná jazzový festival. Lze odtud vystoupit na nejvyšší horu Panamy – aktivní sopku Volcán Barú (3475 m). Městem protéká řeka Caldera.

Zemička mezi Nikaraguou a Panamou, kterou pojmenoval Kryštof Kolumbus. Bývá označována „středoamerickým Švýcarskem“. Z každé strany ji omývá jiný oceán, naleznete zde téměř čtyřtisícové hory, nedotčené tropické pralesy, pláže lemované kokosovými palmami, vodopády, činné sopky a jezera. V širokém okolí je zde nejvyšší životní úroveň, bezpečí, klid, stabilita, a především ochrana přírody. Uvádí se, že má nejpestřejší faunu a flóru na jednotku území na celém světě.

Je hlavním městem Kostariky, leží v širokém údolí, zvaném Centrální údolí, obklopeno svěžími zelenými kopci. Teploty se během roku drží v rozmezí 18 a 22 °C. Pojmenování San José je ze španělštiny (svatý Josef), protože Kostarika je bývalou španělskou kolonií. Spolu s blízkými městy vytváří rozlehlou aglomeraci. Je známé pro svůj pozoruhodný urbanistický vývoj, kdy historické budovy z koloniálního období přímo sousedí s ultramoderními stavbami.

Je jedním z nejmenších, ale nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších národních parků Kostariky. Rozkládá se nedaleko města Quepos na břehu Tichého oceánu a vyhlášen byl kvůli záchraně zdejší přírody před výstavbou dalšího turistického rezortu. Najdete zde mj. malebné pláže, mangrovové porosty a druhově nesmírně bohatý vlhký tropický prales. Veřejnosti je přístupná pouze jeho část a denní počet návštěvníků je omezován. Na zdejší pláže připlouvají každoročně klást vejce želvy kožatky.

Přírodní rezervace nacházející se v oblasti Tilaránských Kordiller. Rozkládá se zde horský mlžný les ve výšce 1400 až 1700 m n.m. a teplotami okolo 15 °C. Asi 2500 druhů rostlin poskytuje úkryt stovkám druhů ptáků, motýlů a dalších živočichů vč. několika ohrožených druhů velkých koček. Rezervací prochází dobře značené trasy v délce 13 km. Můžete se také vydat po mostech a lávkách umístěných vysoko mezi korunami stromů a můžete tak pozorovat rostliny a živočichy, které ze země neuvidíte.

Stát Střední Ameriky mezi Hondurasem a Kostarikou. Středem země prochází pohoří Kordillery s mnoha sopkami, z nichž některé jsou aktivní. Nikaragua láká nejen nízkou cenovou hladinou, ale také starými španělskými městy, příjemnými plážemi, a především největším sladkovodním jezerem ve Střední Americe – Lago de Nicaragua. Nachází se v něm na 400 ostrůvků a žije zde i jediný sladkovodní druh žraloka na celém světě.

Je ostrov tvořený dvěma vulkány (Concepción a Maderas) rozkládající se na jezeře Nikaragua. Je vyhlášen biosférickou rezervací UNESCO. Ostrov je osídlený a žije zde přibližně 35 000 obyvatel, pro které je důležitá turistika, pěstování kávy, tabáku a banánů. Na ostrově lze nalézt petroglyfy (nejstarší z 10. st. př. n.l.). Během koloniálního období byl ostrov útočištěm pirátů. Díky relativní izolaci ostrova od okolní pevniny zde žije několik endemických živočišných i rostlinných druhů.

Nikaragujským hlavním městem je teprve od roku 1858. Do té doby se status hlavního města stěhoval mezi městy Granada a León. I přesto, že velká část centra byla zničena zemětřeseními, je možno zde obdivovat krásu koloniální architektury, staré katedrály. Národní palác v centrálním parku vytváří zvláštní kontrast supermoderní budově divadla Ruben Darío na břehu jezera. Vyhlášenou oblastí plnou barů a skvělých restaurací je Zona Rosa.

Je druhé největší město v Nikaragui. Na začátku 17. st. bylo zničen erupcí nedaleké sopky Momotombo. Ruiny původního města (León Viejo) nacházející se asi 30 km od současného města, stejně jako největší a nejstarší katedrála v celé Střední Americe (katedrála Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie), jsou zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. V „novém“ Leónu byla založena nejstarší univerzita ve středoamerickém regionu.

Hlavní město Hondurasu. Díky nadmořské výšce 1000 m zde panuje svěží klima, město obklopují romantické vrcholky hor. Název města Tegucigalpa znamená Stříbrná hora. Město bylo původně založeno Španěly, jako zlatokopecký tábor v 16. století, proto tu najdeme dodnes některé typické prvky španělské koloniální architektury.

Archeologické naleziště Copán se nachází v západním Hondurasu, nedaleko hranic Guatemaly a leží na břehu stejnojmenné řeky. Je jednou z nejvýznamnějších mayských památek. Copán byl střediskem vědy, především astronomie a matematiky. Město se skládá z hlavních budov a asi 16 přidružených budov. Zbytky pyramid, teras, schodišť, náměstí a soch mayských panovníků odhalují 3 hlavní stadia vývoje města předtím, než bylo začátkem 10. stol. opuštěno. Nyní je památkou světového kulturního dědictví UNESCO.

Toto město leží při karibském pobřeží v Guatemale a lze se sem dostat pouze lodí. Livingston je pojmenován podle amerického právníka a politika Edwarda Livingstona. Před výstavbou nedalekého Puerto Barrios to byl hlavní přístav Guatemaly v Karibském moři. Místní obyvatelsko tvoří z většiny Garifunové, potomci otroků.

Nejrozlehlejší ruiny starověkého mayského města najdete na severu Guatemaly. Celá oblast byla vyhlášena národním parkem a je zapsána na seznamu UNESCO. Tikal byl založen v 6. st. př. n. l. a byl střediskem největšího a nejdéle trvajícího mayského státu. Kolem 10. st. n. l. zanikl. Je zde zhruba na 3000 paláců, pyramid, hřišť, a dokonce i termální lázně, budovy. Z kamenných pyramid, tyčících se z džungle až do výšky přes 60 m, je nepopsatelný výhled – na několik je povolen výstup.

Jezero Atitlán v Guatemale vyplňuje hluboký kráter, který vznikl propadnutím vulkanického kuželu. Jde o nejhlubší jezero Střední Ameriky (až 340 m). Jezero obklopují další tři sopky – Atitlán, Tolimán a San Pedro. Krásu jezera pak doplňují panoramatické cestičky, pláže, indiánské vesnice a okolní hory. Oblast kolem jezera je národním parkem.

Je hlavním městem Guatemaly a největším městem Střední Ameriky nacházející se v údolí obklopeném zalesněnými horami a sopkami. V závislosti na tom, s kým mluvíte, je Guatemala City buď velké, špinavé, nebezpečné a zapomenutelné, nebo velké, špinavé, nebezpečné a naprosto fascinující. Je to místo, kde zchátralé autobusy kouří jezdí vedle BMW a Hummerů, a kde mrakodrapy vrhají stíny na chudinské čtvrti. Celkem zde žije okolo 4 mil. obyvatel.

Nikaragujským hlavním městem je teprve od roku 1858. Do té doby se status hlavního města stěhoval mezi městy Granada a León. I přesto, že velká část centra byla zničena zemětřeseními, je možno zde obdivovat krásu koloniální architektury, staré katedrály. Národní palác v centrálním parku vytváří zvláštní kontrast supermoderní budově divadla Ruben Darío na břehu jezera. Vyhlášenou oblastí plnou barů a skvělých restaurací je Zona Rosa.

Nejstarší město v Nikaragui, které založil španělský dobyvatel a pojmenoval ho podle své rodné španělské Granady. Toto historické město se trochu vymyká z klasické představy o Nikaragui. Je plné koloniálních domů, kostelů a náměstíček. Množství památek, poloha na břehu jezera Lago de Nicaragua a jedinečná atmosféra z něj dělají jedno z nejnavštěvovanějších míst v zemi. Za hranicemi města vás čekají malebné ostrůvky Las Isletas, sopka Mombacho nebo jezero Laguna de Apoyo.

Původní nikaragujské indiánské kmeny věřily, že v kráteru sídlí čarodějnice, a vykonávaly zde rituální obřady. Španělští misionáři jej nazvali “bránou do pekel“ a vztyčili u okraje kráteru kříž. V dnešní době je sopka Masaya součástí stejnojmenného národního parku o rozloze 54 km2, který je tvořen i jejím dvojčetem Nindirí. Obě sopky mají celkem pět kráterů a několik sopouchů. Aktivním kráterem je Santiago. Na dno kráteru dohlédneme jen, pokud si sopka dá chvíli pauzu ve vypouštění husté mlhy.

Je pobřežní město u Tichého oceánu na jihozápadě Nikaragui. Nachází se 140 km jižně od hlavního města. Město se šindelovými viktoriánskými domy, tyčící se sochou Krista na severním konci zálivu, nádhernými plážemi a stálým přílivem mladých a krásných zahraničních turistů a surfařů, je nikaragujským tropickým letoviskem.

Je ostrov tvořený dvěma vulkány (Concepción a Maderas) rozkládající se na jezeře Nikaragua. Je vyhlášen biosférickou rezervací UNESCO. Ostrov je osídlený a žije zde přibližně 35 000 obyvatel, pro které je důležitá turistika, pěstování kávy, tabáku a banánů. Na ostrově lze nalézt petroglyfy (nejstarší z 10. st. př. n.l.). Během koloniálního období byl ostrov útočištěm pirátů. Díky relativní izolaci ostrova od okolní pevniny zde žije několik endemických živočišných i rostlinných druhů.

Je druhé největší město v Nikaragui. Na začátku 17. st. bylo zničen erupcí nedaleké sopky Momotombo. Ruiny původního města (León Viejo) nacházející se asi 30 km od současného města, stejně jako největší a nejstarší katedrála v celé Střední Americe (katedrála Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie), jsou zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. V „novém“ Leónu byla založena nejstarší univerzita ve středoamerickém regionu.

Nikaragujským hlavním městem je teprve od roku 1858. Do té doby se status hlavního města stěhoval mezi městy Granada a León. I přesto, že velká část centra byla zničena zemětřeseními, je možno zde obdivovat krásu koloniální architektury, staré katedrály. Národní palác v centrálním parku vytváří zvláštní kontrast supermoderní budově divadla Ruben Darío na břehu jezera. Vyhlášenou oblastí plnou barů a skvělých restaurací je Zona Rosa.

Nejstarší město v Nikaragui, které založil španělský dobyvatel a pojmenoval ho podle své rodné španělské Granady. Toto historické město se trochu vymyká z klasické představy o Nikaragui. Je plné koloniálních domů, kostelů a náměstíček. Množství památek, poloha na břehu jezera Lago de Nicaragua a jedinečná atmosféra z něj dělají jedno z nejnavštěvovanějších míst v zemi. Za hranicemi města vás čekají malebné ostrůvky Las Isletas, sopka Mombacho nebo jezero Laguna de Apoyo.

Původní nikaragujské indiánské kmeny věřily, že v kráteru sídlí čarodějnice, a vykonávaly zde rituální obřady. Španělští misionáři jej nazvali “bránou do pekel“ a vztyčili u okraje kráteru kříž. V dnešní době je sopka Masaya součástí stejnojmenného národního parku o rozloze 54 km2, který je tvořen i jejím dvojčetem Nindirí. Obě sopky mají celkem pět kráterů a několik sopouchů. Aktivním kráterem je Santiago. Na dno kráteru dohlédneme jen, pokud si sopka dá chvíli pauzu ve vypouštění husté mlhy.

Je pobřežní město u Tichého oceánu na jihozápadě Nikaragui. Nachází se 140 km jižně od hlavního města. Město se šindelovými viktoriánskými domy, tyčící se sochou Krista na severním konci zálivu, nádhernými plážemi a stálým přílivem mladých a krásných zahraničních turistů a surfařů, je nikaragujským tropickým letoviskem.

Je ostrov tvořený dvěma vulkány (Concepción a Maderas) rozkládající se na jezeře Nikaragua. Je vyhlášen biosférickou rezervací UNESCO. Ostrov je osídlený a žije zde přibližně 35 000 obyvatel, pro které je důležitá turistika, pěstování kávy, tabáku a banánů. Na ostrově lze nalézt petroglyfy (nejstarší z 10. st. př. n.l.). Během koloniálního období byl ostrov útočištěm pirátů. Díky relativní izolaci ostrova od okolní pevniny zde žije několik endemických živočišných i rostlinných druhů.

Je druhé největší město v Nikaragui. Na začátku 17. st. bylo zničen erupcí nedaleké sopky Momotombo. Ruiny původního města (León Viejo) nacházející se asi 30 km od současného města, stejně jako největší a nejstarší katedrála v celé Střední Americe (katedrála Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie), jsou zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. V „novém“ Leónu byla založena nejstarší univerzita ve středoamerickém regionu.

Kukuřičné ostrovy je skupina dvou ostrovů v Karibském moři, která je malým rájem ležícím asi 50 km severovýchodně od města Bluefields. Ostrovy patří k místům, o nichž mnoho lidí neví. Jsou skvělým místem pro ty, kdo chtějí poznat pravou Nikaraguu, daleko od turistických letovisek. Vydejte se za klidem, relaxací, úžasnými plážemi, ukrytým světem korálových útesů a pestrobarevných ryb. V současnosti ekonomika stojí na rybolovu a turismu. V minulosti spadaly ostrovy pod britskou koloniální správu.

Je hlavním městem Kostariky, leží v širokém údolí, zvaném Centrální údolí, obklopeno svěžími zelenými kopci. Teploty se během roku drží v rozmezí 18 a 22 °C. Pojmenování San José je ze španělštiny (svatý Josef), protože Kostarika je bývalou španělskou kolonií. Spolu s blízkými městy vytváří rozlehlou aglomeraci. Je známé pro svůj pozoruhodný urbanistický vývoj, kdy historické budovy z koloniálního období přímo sousedí s ultramoderními stavbami.

Město nacházející se v blízkosti sopky Irazú je jedním z nejstarším v zemi. Bývalo hlavním městem Kostariky, ale po částečném zničení sopečnou erupcí se kulturním a zábavním centrem stalo San José a později i novým hlavním městem. Díky prvotřídní půdě je Cartago zemědělské centrum, pěstují se hlavně brambory, cibule a orchideje. Botanická zahrada v Lankesteru je ukázkou místní flóry, především orchidejí.

Toto malé město, slouží jako hlavní dopravní uzel pro jižní Kostariku, protože se ze zdejšího letiště dostanete do hlavního města. Palmar Norte se nachází v centru významné oblasti pěstování banánů a je obklopeno hustě zalesněnými horami. Nachází se zde jedna z nejzáhadnějších a nejzajímavějších atrakcí v zemi – předkolumbovské kamenné koule. Nikdo si není jistý, odkud pocházejí, nebo jak vznikly. Objevili je dělníci, kteří čistili džungli pro banánové plantáže, a mnozí věřili, že obsahují zlato.

Národní mořský park Ballena je jednou z nejunikátnějších rezervací v Kostarice. Nachází se na podél pobřeží Tichého oceánu a skládá se ze zlatých písečných pláží, skalnatých břehů, útesů, ostrovů, mangrovových ekosystémů, skalních a korálových útesů. Chrání více než 13 000 akrů oceánu a 9 mil pobřeží. Je pojmenován po velrybách – keporkacích, kteří každý rok do této oblasti migrují a díky tomu je to skvělé místo na pozorování velryb.

Je malé město v jižní Kostarice nacházející se na Velrybím pobřeží u Tichého oceánu. Můžete zde najít jednu z nejkrásnějších pláží na světě – Playa Uvita, která je součástí Mořského parku Marino Ballena, proto je zde rybolov zakázán. Oproti tomu si zde turisté mohou užívat velkého množství vodních sportů a mj. i pozorování velryb.

Malé, rušné město Quepos se nachází 7 km od národního parku Manuel Antonio a slouží jako jeho vstupní brána. V centru města se nachází plno bank, supermarketů, restaurací, kaváren a také nespočetně obchodů s oblečením a suvenýry. Pláže tu nejsou tak krásné, jak je v Kostarice běžné, ale stačí popojet městskou dopravou k národnímu parku Manuel Antonio.

Unikátní přírodní rezervace v okolí stejnojmenné vesnice se nachází v oblasti horského hřebene Tilaránských Kordiller na jih od jezera Arenal. Můžete se zde procházet v prostředí horského mlžného lesa, v nadmořské výšce 1 400 až 1 700 m a s teplotami okolo 15 °C. Nabízejí zde své služby také místní odborní průvodci, kteří vás upozorní na skrytá zvířata, kterých byste si jinak nevšimli. Dále se nabízejí různé adrenalinové zážitky spojené s jízdou či skoky na lanech, tzv. tarzaning (canopy tour).

La Fortuna je destinace známá zejména díky nejaktivnější sopce Kostariky Arenal a nedalekému jezeru stejného jména. V centru města se nabízí spousta možností různých tour, trail s lenochody, zipline, čtyřkolky atd. Můžete zde najít několik horkých pramenů, ke kterým můžete vyrazit na tour. Catarata La Fortuna je také jedním ze dvou vodopádů na řece Río Fortuna protékajících biologickou rezervací tropického deštného pralesa, který je součástí národního parku Volcán Arenal.

Přírodní rezervace Caño Negro jsou rozlehlé mokřady na hranicích s Nikaraguou. Caño Negro je sladkovodní laguna o rozloze více než 800 hektarů a nachází se v karibské pobřežní oblasti. Je nepochybně jedním z ekologicky nejrozmanitějších míst v zemi. Caño Negro je domovem řady vzácných druhů rostlin, zvířat a ptáků na světě. Dosud zde bylo nalezeno více než 200 druhů ptáků, stejně jako několik jedinečných rostlin a zvířat. Je také klíčovou migrační cestou pro ptáky ze severu

Město Cahuita se svými nádhernými černo-písčitými plážemi podél jižního pobřeží Kostariky leží vedle jednoho z nejnavštěvovanějších národní parků v Kostarice – N.P. Cahuita. Je to rozsáhlá mořská rezervace, která chrání největší a jeden z mála dochovaných kostarických korálových útesů. Pevninská část chrání mangrovové porosty a pobřežní tropický deštný prales. Lze zde zahlédnout velké množství ptáků, opice, lenochody, pásovce, nosály, hady, bazilišky a mnoho dalších druhů zvířat.

Nachází se severně od Alajuely, autem se lze dostat až na samotný vrchol aktivní sopky Poás (poslední velký výbuch v r. 1910). V okolí se můžete projít sopečnou krajinou s dýmajícími sirnými výrony. Roste zde trpasličí horský mlžný les s porosty kapradin, miniaturních stromků a stromů porostlých broméliemi, mechy a lišejníky. Jeho nízký vzrůst je zapříčiněn častými prudkými výkyvy teplot až pod bod mrazu, stálou přítomností mraků a kyselými dešti způsobenými sirnými sloučeninami z jícnu sopky.

Největší a hlavní město Portorika a zároveň přístav na severním pobřeží s krásnými písčitými plážemi. Historické centrum (UNESCO) se nachází na dlouhém úzkém ostrově, přes zhruba 100 m široký průliv je s pevninou spojeno čtyřmi hrázemi. San Juan patří mezi nejstarší evropská města v Americe. V centru najdete pestrobarevné koloniální domy se zdobenými balkóny, několik pevností i původní hradby. Můžete navštívit palírnu slavného rumu značky Bacardi v Catanu, na druhé straně zálivu.

V deštném pralese El Yunque se i přes jeho menší rozlohu vyskytují stovky živočišných a rostlinných druhů, vč. některých endemitů. Čekají na vás vodopády, tisíce let staré stromy, zpívající ptáci vč. chráněného papouška amazoňana portorického a úžasné orchideje. Pokud chcete krásný výhled na rozlehlé svěže zelené hory a modrý oceán v dálce, vydejte se k vyhlídkové věži Yokahú nebo třeba na horu El Yunque. Pro původní indiány kmene Taino byl prales posvátnou oblastí.

Je dalším civilizací téměř nedotčeným ostrovem, jehož povrch tvoří deštné pralesy a útesy na pobřeží. Dostanete se sem trajektem nebo letecky. V turisticky atraktivní přírodní rezervaci jsou k vidění nejen mořští ptáci, ale také v noci na plážích mořské želvy kožatky velké, které tu kladou vejce. Mimo jiné tu jsou krásné pláže s bílým pískem – Playa Soni, Playa Resaca, tou nejkrásnější je ale Playa Flamenco s opuštěným tankem přímo na pláži, který místní přemalovali do karibského stylu.

Druhé největší město Portorika se nachází na jižním pobřeží. Na konci 19. stol. bylo největším vývozcem cukru a rumu. Město působí stále historicky, v noci tu svítí plynové lampy a povozy tahají koně. Centrem města je náměstí Plaza Las Delicias s fontánami a katedrálou. Historické domy jsou vystaveny ve různých stylech – klasický, kreolský, ponce-kreolský a secesní. Dále tu najdete starý hřbitov tainských indiánů nebo připomínku plantážnictví kávovou plantáž Hacienda Buena Vista.

Coamo je malé město zasazené v údolí asi 16 km východně od Ponce. Má řadu přírodních horkých pramenů, které se kdysi považovaly za legendární „fontánu mládí“, a proto zde byly vybudovány termální lázně. Bitva o Coamo byla rozhodující bitvou španělsko-americké války. Mezi významné památky patří historický kostel San Blas de Illescas.

Vnitrozemí Portorika tvoří centrální pohoří Cordillera Central, které je součástí obrovského geomorfologického celku táhnoucího se prakticky přes celý americký kontinent. Pohoří protíná ostrov od západu na východ a rozděluje ho na severní a jižní pobřežní pláně. Skrývá nejvyšší portorickou horu Cerro de Punta s výškou 1 338 m n. m.

V Portoriku se také nachází největší radioteleskop na světě – je to observatoř Arecibo, kterou tvoří obrovský talíř rozkládající se na 8 ha plochy ostrova. Observatoř funguje jako přijímač kosmických radioaktivních signálů, zkoumá vzorce počasí a prý také hledá mimozemské civilizace. Byla vystavěna roku 1963.