Encyklopedie

Hlavní město Surinamu je nizozemské koloniální město založené v 17. a 18. století. Leží na řece Surinam, asi 15 km od pobřeží Atlantské oceánu. V současnosti v něm žije okolo 250 000 obyvatel, což je více než polovina obyvatel celé země. Historické centrum města bylo zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO, původní architektura budov a plán ulic zůstaly do značné míry nedotčeny a zachovány. Město je pojmenováno pro kmeni Paramaribo žijícím v ústí řeky Surinam.

Hlavní a největší město Guyany leží na pobřeží Atlantiku v místě, kde se do něj vlévá řeka Demerara a přezdívá se mu „Karibské zahradní město“. Bylo pojmenováno po králi Jiřím III. Georgetown je hlavní obchodní a výrobní centrum v Guyaně. Vyváží se odtud cukr, rýže a tropické ovoce, i dřevo, bauxit, zlato a diamanty z guyanského vnitrozemí.

Národní park o rozloze 627 km2 nacházející se v Guyaně v pohoří Pakaraima. Ve skutečnosti je to jeden ze 4 pralesů, které zůstaly prakticky nedotčeny ačkoli zde pokusy těžit dřevo byly. Ty byly ale ochránci přírody utnuty v zárodku. Největší atrakcí jsou zdejší vodopády na řece Potaro nebo tabulová hora Roraima. Žije zde také malá populace amerických Indiánů.

Bigo Pan („Velké jezero“) je rozsáhlá oblast zátok, bažin, mangrovových porostů a džungle na západním pobřeží Surinamu, která je domovem pro mnoho vodních živočichů a více než 100 druhů ptáků. Nejznámější z nich je ibis rudý. Na loďce se můžete vydat pozorovat kajmany a hady nebo si můžete užít bahenní koupel.

Vulkanický ostrov asi 11 km od pobřeží Francouzské Guyany. Dříve se tu nacházela francouzská trestnice pro těžké zločince. Odhaduje se, že v téměř století trvajícím období bylo do věznice posláno na 80 000 vězňů. Poté vyšel zákon, podle kterého zločinci po vypršení trestu museli na ostrově zůstat stejnou dobu, na kterou tam byli posláni, a tak se na zbytku ostrova začali usazovat. Ve věznici panovaly extrémní podmínky, např. vězni na sobě mohli mít pouze boty a pokrývky hlavy.

Po São Paulu je druhým největším brazilským městem, bylo založeno portugalskými kolonisty. Je to velké, horkokrevné a tepající město. Patří mezi nejnavštěvovanější turistická místa na jižní polokouli, především díky karnevalům, škole samby, plážím Copacabana a Ipanema s bílým pískem a 30 m vysoké soše Krista na hoře Corcovado v národním parku Tijuca, která shlíží na celé Rio de Janeiro. Další dominantou města je takzvaná Cukrová homole (Pão de Açúcar), která nabízí výhledy na město.

Skála v Riu vypínající se nad vodní hladinou ústí zátoky Guanabara do Atlantského oceánu rozhodně stojí za návštěvu. Nahoru se můžete dostat dvěma způsoby – buď si vystát frontu na lanovku a nebo nahoru vyšlápnout po svých. Je to cesta asi na 30 minut. Po cestě navíc můžete potkat místní malé opičky. Na druhou, větší horu se dostanete už pouze lanovkou. Tato lanovka je první instalovaná v Brazílii a třetí po celém světě. Cukrová homole figuruje na seznamu UNESCO.

Corcovado – česky Hrbáč – je 710 m vysoký vrchol nad Riem, nahoře stojí známá socha Krista Vykupitele. Třicet metrů vysoká a 1145 tun těžká socha ve známé pozici s rozepjatýma rukama je jedním z nejznámějších symbolů Ria a celé Brazílie. Je jedním ze 7 moderních divů světa. Můžete se k ní dostat buď pohodlně autobusem, nebo procházkou v doprovodu opiček.

Nachází v jižní části Brazílie ve státě Paraná. Znám je především díky stejnojmenným vodopádům a je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Rozloha parku je 1 700 km². Stejně jako Brazílie i Argentina zřídila na svém území okolo vodopádů národní park – Parque Nacional Iguazú. Ten má rozlohu 550 km² a je též v UNESCO. V parku roste okolo 2000 rostlinných druhů, žije zde na 80 druhů savců, 450 ptáků a nespočetně hmyzu včetně mnoha motýlů.

Po São Paulu je druhým největším brazilským městem, bylo založeno portugalskými kolonisty. Je to velké, horkokrevné a tepající město. Patří mezi nejnavštěvovanější turistická místa na jižní polokouli, především díky karnevalům, škole samby, plážím Copacabana a Ipanema s bílým pískem a 30 m vysoké soše Krista na hoře Corcovado v národním parku Tijuca, která shlíží na celé Rio de Janeiro. Další dominantou města je takzvaná Cukrová homole (Pão de Açúcar), která nabízí výhledy na město.

Nachází v jižní části Brazílie ve státě Paraná. Znám je především díky stejnojmenným vodopádům a je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Rozloha parku je 1 700 km². Stejně jako Brazílie i Argentina zřídila na svém území okolo vodopádů národní park – Parque Nacional Iguazú. Ten má rozlohu 550 km² a je též v UNESCO. V parku roste okolo 2000 rostlinných druhů, žije zde na 80 druhů savců, 450 ptáků a nespočetně hmyzu včetně mnoha motýlů.

Rozsáhlá močálovitá krajina na jihozápadě Brazílie, zasahující také na území Bolívie a Paraguaye. Pantanal se právem pokládá za největší bažinu na světě, vždyť svojí rozlohou cca 190.000 km2 je dva a půlkrát větší než Česká republika. Nejvýznamnější řeky v regionu jsou Paraguay a Cuiabá. Oblast je útočištěm vzácných zvířat, jako je kapybara, tapír jihoamerický, vydra obrovská, anakonda nebo kajman. Jeho relativně malá část (zhruba jen 1,3% rozlohy) byla zapsána na seznam UNESCO.

Město Manaus je považováno za vstupní bránu do Amazonie a nachází se na severním břehu řeky Rio Negro. Je zde velmi horké a vlhké podnebí. Manaus dostalo jméno podle indiánského kmene Manaos, žijícího v blízkosti. Je zde mezinárodní přístav. Největší rozkvět přišel s obchodem s kaučukem, město prošlo obrovským rozvojem a stalo se druhým městem po Riu, kde byla zavedena elektřina a byla zde postavena slavná Opera Teatro Amazonas.

Nachází se cca 725 km od přístavu Manaus proti proudu Amazonky. Město bylo založeno portugalskými kolonisty jako Nový Santarém (podle města v Portugalsku). Díky čistým vodám řeky Tapajós má Santarém více než 100 kilometrů přírodních pláží, díky čemuž je nazýván „brazilský Karibik“. Někteří političtí aktivisté lobovali za vytvoření nového brazilského státu Tapajós (rozdělením obrovského státu Pará), kdy hlavním městem měl být právě Santarém.

Hlavní město Brazílie. Leží hluboko ve vnitrozemí, asi 1000 km severozápadně od Rio de Janeiro. Brasília je relativně mladé město, vzniklo jako nová brazilská metropole (1960). Až do jejího vybudování bylo hlavním městem Brazílie Rio de Janeiro. Brasília leží na náhorní plošině v Centrální brazilské vysočině v průměrné nadmořské výšce 1172 m. Celé město je také zapsané na seznamu UNESCO.

Po São Paulu je druhým největším brazilským městem, bylo založeno portugalskými kolonisty. Je to velké, horkokrevné a tepající město. Patří mezi nejnavštěvovanější turistická místa na jižní polokouli, především díky karnevalům, škole samby, plážím Copacabana a Ipanema s bílým pískem a 30 m vysoké soše Krista na hoře Corcovado v národním parku Tijuca, která shlíží na celé Rio de Janeiro. Další dominantou města je takzvaná Cukrová homole (Pão de Açúcar), která nabízí výhledy na město.

Nachází v jižní části Brazílie ve státě Paraná. Znám je především díky stejnojmenným vodopádům a je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Rozloha parku je 1 700 km². Stejně jako Brazílie i Argentina zřídila na svém území okolo vodopádů národní park – Parque Nacional Iguazú. Ten má rozlohu 550 km² a je též v UNESCO. V parku roste okolo 2000 rostlinných druhů, žije zde na 80 druhů savců, 450 ptáků a nespočetně hmyzu včetně mnoha motýlů.

Rozsáhlá močálovitá krajina na jihozápadě Brazílie, zasahující také na území Bolívie a Paraguaye. Pantanal se právem pokládá za největší bažinu na světě, vždyť svojí rozlohou cca 190.000 km2 je dva a půlkrát větší než Česká republika. Nejvýznamnější řeky v regionu jsou Paraguay a Cuiabá. Oblast je útočištěm vzácných zvířat, jako je kapybara, tapír jihoamerický, vydra obrovská, anakonda nebo kajman. Jeho relativně malá část (zhruba jen 1,3% rozlohy) byla zapsána na seznam UNESCO.

Město Manaus je považováno za vstupní bránu do Amazonie a nachází se na severním břehu řeky Rio Negro. Je zde velmi horké a vlhké podnebí. Manaus dostalo jméno podle indiánského kmene Manaos, žijícího v blízkosti. Je zde mezinárodní přístav. Největší rozkvět přišel s obchodem s kaučukem, město prošlo obrovským rozvojem a stalo se druhým městem po Riu, kde byla zavedena elektřina a byla zde postavena slavná Opera Teatro Amazonas.

Nachází se cca 725 km od přístavu Manaus proti proudu Amazonky. Město bylo založeno portugalskými kolonisty jako Nový Santarém (podle města v Portugalsku). Díky čistým vodám řeky Tapajós má Santarém více než 100 kilometrů přírodních pláží, díky čemuž je nazýván „brazilský Karibik“. Někteří političtí aktivisté lobovali za vytvoření nového brazilského státu Tapajós (rozdělením obrovského státu Pará), kdy hlavním městem měl být právě Santarém.

Hlavní město Brazílie. Leží hluboko ve vnitrozemí, asi 1000 km severozápadně od Rio de Janeiro. Brasília je relativně mladé město, vzniklo jako nová brazilská metropole (1960). Až do jejího vybudování bylo hlavním městem Brazílie Rio de Janeiro. Brasília leží na náhorní plošině v Centrální brazilské vysočině v průměrné nadmořské výšce 1172 m. Celé město je také zapsané na seznamu UNESCO.

Ostrov v ústí Zálivu všech svatých 10 km západně od Salvadoru. Je největším brazilským ostrovem v Atlantském oceánu (146 km²). Žije zde okolo 55 000 obyvatel v obcích Itaparica a Vera Cruz. Ostrov je vyhlášeným turistickým letoviskem: nachází se tu množství koloniálních staveb, rostou na něm palmy a mangrovy, je lemován korálovým útesem (téměř 20 km dlouhým), má okolo 40 km písečných pláží. Jsou zde také léčivé prameny Fonte da Bica. Cesta na ostrov trvá necelou hodinu trajektem ze Salvador de Bahía.

Další ostrov nacházející se v Zálivu všech svatých má tvar patnácticípé hvězdy a je dlouhý 6 km. Je součástí města Salvador. Tento ostrov hrál důležitou roli v nezákonném obchodu s otroky, kteří sem byli z Afriky přivezeni a dál přepraveni do Bahie. Toto skončilo až v roce 1888, kdy bylo zrušeno otroctví. Na ostrově najdeme typickou vegetaci Atlantského lesa, palmy, jezera nebo vodopády. Při potápění narazíte na nádherné korálové útesy.

Je jedním z ostrovů souostroví Tinharé. Na jedné straně ho obklopuje Atlantský oceán, na druhé ústí řeky Inferno. Jediný přístup na ostrov je po vodě. Nejsou zde povolena žádná auta – veškerá doprava je pěšky nebo traktorem. To pomáhá chránit životní prostředí a propagaci ekologičtějšího cestovního ruchu. Se svými solnými bažinami, písečnými dunami, rozsáhlými mangrovovými porosty, rajskými plážemi s palmami a útesy je světem ekologické rozmanitosti.

Tropický ostrov o rozloze 400 km2, kde se mísí několik kultur. Ze Salvadoru sem doplujete na katamaránu (2,5 hod) nebo přiletíte letadlem. Koloniální časy tu stále připomíná třeba modrobílý kostelík kousek od hlavního přístavu v Morro de São Paulo nebo obranná zeď lemující severní část ostrova. Celé pobřeží lemují krásné pláže. Pozornost přitahuje všudypřítomná zeleň, jíž dominují kokosové a olejné palmy, ibišky, atalie a orchideje. Vnitrozemí ostrova pokrývá hustý atlantský les.

Hlavní město Ekvádoru. Leží v severní části země asi 22 km jižně od rovníku a je nejvýše položeným hlavním městem světa (2850 m n. m.). Rozkládá se v hlubokém údolí na východní straně aktivního stratovulkánu Pichincha (4794 m). V samém centru města se nachází Náměstí nezávislosti, na kterém stojí např. Prezidentský palác, katedrála nebo Arcibiskupský palác. Koloniální centrum bylo vyhlášeno památkovou rezervací UNESCO. Dominantou je malý kopec Panecillo, na jehož vrcholku stojí mohutná socha anděla.

Nachází se na ostrově Santa Cruz a je ideálním výchozím bodem pro návštěvu dalších ostrov. Město je pojmenováno na počest ekvádorského prezidenta Isidra Ayory. Žije zde asi 12 000 obyvatel a je to nejlidnatější město na souostroví Galapágy. Většina hotelů, restaurací a turistických zařízení lemuje ulici Charlese Darwina. Letiště na ostrově Baltra je odtud vzdáleno asi hodinu jízdy autem.

Je ostrov v Pacifiku, jehož hlavním městem je Puerto Ayora. Nachází se ve středu souostroví Galapágy, do něhož patří. Ostrov mírně oválného tvaru má rozměry přibližně 32×40 km a prakticky celý je tvořen masivním štítovým vulkánem. Na ostrově žijí tučňáci a také jediný mořský plaz leguán galapážský. Santa Cruz je jediný ostrov se šesti různými vegetačními zónami.

Mitad del Mundo je španělský název pro „střed světa“, který se nachází asi 26 km severně od centra hlavního města Ekvádoru. Je to místo, kde rovník protíná důležitou ekvádorskou silnici – Panamericanu. Rovník je zde označen žlutou čárou. Čára vede přesně prostředkem 30 metrů vysokého památníku, ve kterém je etnografické muzeum. Z každé strany památníku je značka s písmenem světové strany, na které se zrovna člověk nachází. Nahoře na památníku je umístěna zeměkoule obsahující vyhlídkovou plošinu.