Encyklopedie

Hlavní město Etiopie leží v nadmořské výšce 2300 m na úpatí hory Entoto a patří mezi tři nejvýše položená hlavní města na světě. Ve městě a okolí bylo vysázeno množství blahovičníků, které díky rychlému růstu poskytují stín a jsou zdrojem palivového a stavebního dříví. Mezi lákadla patří centrální náměstí Meskel, katedrály sv. Jiří a Nejsvětější Trojice, Menelikův palác, divadlo Hager Fikir, národní muzeum a obrovské tržiště. Má také univerzitu a zoo. Velké množství přistěhovalců žije ve slumech.

Je jedním z etiopských národních parků. Rozkládá se na ploše 2162 km2 na východním břehu řeky Omo, v jihozápadní Etiopii. Žijí zde různé kmeny, z nichž nejzajímavější jsou Mursiové, Banové, Hamaři, Bodyové nebo Arborové. Kmen Mursi je známý pro piercing rtů a vkládání disků z hlíny. Travnatá savana, řeky, říční lesy a mokřiny poskytují útočiště 56 druhům savců (bůvoli, žirafy, sloni, lvi, gepardi, zebry, levharti atd.). Nejvyšším bodem je Mount Mago (2528 m).

Je město na jihozápadě Etiopie. Většinu populace tvoří Amharové a Hamarové, provozující tradiční tance a rituály včetně přeskoků přes kastrované býky. Konají se tu každotýdenní trhy. K obchodnímu artiklu se řadí rozříznuté plody – tykve, používané místními ženami jako nákupní koše.

Řeka v Etiopii dlouhá 800 km, která se vlévá do jezera Turkana na hranici s Keňou. Podél dolního toku řeky žije mnoho nepočetných domorodých kmenů, nejznámější jsou Mursiové, Surmové, Hamarové a Konsové. Jedná se o oblast s mimořádnou kulturní diverzitou, kde žili lidé už od nejstarších dob. Dolní tok řeky Omo lemují významné paleoantropologické lokality, a proto je prostor o rozloze více než 165 km² chráněn jako Světové dědictví UNESCO. Dolní tok je také bohatý na divokou zvěř.

Tento rituální souboj prožívají muži z kmene Suri velice vážně. Mladí ho berou jako možnost předvést se před potencionálními manželkami a získat prestiž ve své vesnici. Bojují spolu muži z několika vesnic, počet se pohybuje mezi 30 až 50 z každé vesnice. Pravidla jsou jednoduchá: jeden druhého nesmí zabít a vítězí ten, kdo vydrží stát déle na nohou. Bojují vždy úplně̌ nazí a jen někteří mají chrániče na loktech, kolenou a hlavě̌. Bojuje se asi dva metry dlouhými tyčemi donga a vlastní zápas se jmenuje saginey.

Patří k nejpůvodnějším etnickým skupinám v Etiopii. Žijí v těžko přístupné oblasti poblíž řeky Omo. Za symbol bohatství, urozenosti a společenského postavení jsou považovány krávy. Jsou známí velkými talířky, které ženy nosí ve spodním rtu, složitým dekorativním jizvením a muži pomalovanými po celém těle bílou hlinkou. Za své manželky jejich rodinám platí (tradičním platidlem jsou krávy a Kalašnikovy), a ty s největšími talířky jsou prý nejdražší.

Leží na západním břehu řeky Omo. Dosud nikdo přesně neví všechny druhy divokých zvířat, které zde žijí. Předpokládá se, že složení bude podobné jako v N.P. Mago, který leží na druhé straně řeky – bůvoli, žirafy, buvolci, gepardi, lvi, zebry a 312 dosud zaznamenaných druhů ptáků. Stejně jako v ostatních parcích v Etiopii se zde zvířata střetávají s domorodými kmeny, které zde žijí, např. Surmové. Ačkoli byla postavena přistávací plocha poblíž ředitelství parku, není park lehko přístupný.

Hlavní město Súdánu leží v místě soutoku Bílého a Modrého Nilu. Vytváří aglomeraci s Omdurmánem ležícím na druhém břehu. Egypťané ho založili v r. 1821 jako vojenský tábor a o 13 let později se stal hlavním městem. Byl zničen povstaleckými vojsky a zcela nově vybudován podle jednotného, architektonicky pozoruhodného urbanistického plánu v koloniálním stylu, který částečně respektoval místní architekturu a částečně vycházel z evropské architektury 19. st. Žijí tu vedle sebe Arabové a súdánští černoši.

Město ležící na západním břehu Nilu na severu Súdánu. Asi 160 km od něj proti proudu řeky se nachází rozvaliny starého núbijského města Dongola, které bylo významnou zastávkou na obchodní stezce z Egypta do Dárfúru. Stará Dongola byla hlavním městem starodávné núbijské říše Dongola (také známá jako Makurra), která vzkvétala od 6. do 14. století n.l.

Starobylé město v Nubii (dnešním Súdánu) na západní straně Nilu. Je pravděpodobně nejlépe dochovaným egyptským chrámem na Núbijském Nilu. Soleb byl postaven Amenhotepem III ve 14. století před n. l. a byl zasvěcen Amunovi. Rozložení chrámu je velmi podobné uspořádání v Luxoru (v Egyptě), který také postavil Amenhotep III. Je zde mj. svatyně a sál, který se skládá z masivních sloupů s propracovanými vyřezávanými hlavicemi a nádhernými reliéfními řezbami.

Archeologické naleziště v severním Súdánu. Nachází se na třetím kataraktu Nilu, nedaleko Kermy. Během 18. dynastie Egypta zde byla vytesána široká škála faraonských a soukromých skalních nápisů. Průzkumy zde odhalily např. pozůstatky důležitého egyptského koloniálního hřbitova z doby Nového království nebo zbytky pyramidy staré více než 3 500 let s pohřbenými zbytky egyptského koloniálního správce a jeho matky.

Bylo bohatou metropolí starověkého núbijského království Kuš. Zbytky tohoto města leží na východním břehu Nilu, pod jeho 6. kataraktem, asi 6 km severně od města Kabušíja v dnešním Súdánu. Archeologické práce (od r. 1902) odhalily budovy a ulice, chrám zasvěcený bohu Amonovi, paláce a přístavní hráz. Ve třech nekropolích 4 km východně od města je asi 200 pyramid. Pyramidy a další vykopávky v Meroe jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Hlavní město Senegalu, které se nachází na Zeleném mysu na pobřeží Atlantského oceánu a je nejzápadnějším městem Afriky. Je výhodným výchozím bodem pro transatlantický a evropský obchod a nejvýznamnějším přístavem v regionu. Mezi zajímavosti města patří čtvrť Medina, která byla původně postavena jako černošská čtvrť pro místní obyvatele během francouzské koloniální éry, dnes je to tradiční obchodní centrum plné krejčovství. Pozoruhodná je taky dvojice kopců Deux Mamelles.

Nachází se na severozápadě Senegalu, v blízkosti ústí řeky Senegal. St-Louis bylo hlavním městem francouzské kolonie Senegal a poté francouzské západní Afriky až do roku 1902, kdy se hlavním městem stal Dakar. Nějaký čas také sloužil jako hlavní město sousední kolonie Mauritánie. Srdce starého koloniálního města se nachází na úzkém ostrově v řece Senegal, který je asi 2 km dlouhý, ale široký jen 400 m. Tři věci dávají městu jeho charakteristický geografický vzhled: Sahel, močály a Langue de Barbarie.

Největší město Gambie, ležící jihozápadně od Banjulu. Město je známé svým trhem, kapokem a zápasnickou arénou. Město založili v 17. století portugalští kolonisté, v 18. a 19. století jej dále rozvíjeli Britové. Je tvořeno devíti vesnicemi, které se společně rozrostly do větší městské oblasti.

Hlavní město Gambie i přesto, že je až čtvrté největší. Banjul se nachází na ostrově Panny Marie, kde se řeka Gambie vlévá do Atlantského oceánu. Ostrov je spojen s pevninou převozy pro auta i pěší na sever do městečka Barra a mosty na západ. Nachází se tu také mezinárodní letiště. Banjul založili Britové jako obchodní středisko a základnu pro omezení obchodu s otroky.

Je největší město a přístav Maroka. V minulosti, kdy mělo ještě název Anfa, bylo úkrytem pirátů, jejichž cílem byla města na pobřeží Portugalska. Není tak divu, že Anfu Portugalci v 15. stol. zcela zničili. Na jejích ruinách pak postavili město jiné, jehož jméno odráželo jeho bílý vzhled – Casa Blanca. Přesto má zajímavé centrum postavené v moderním pojetí maurského stylu francouzskými architekty, dlouhé příměstské pláže, výborné nákupní možnosti a bohatý noční či kulturní život.

Ruiny římských staveb, které zde zůstaly z doby Římské říše (UNESCO). Z původního města Volubilis zde zůstalo jen velmi málo, a to hlavně proto, že za vlády sultána Moulay Ismaila byl z těchto míst odebírán mramor a kámen na stavbu paláců v Meknés. Přesto jsou dodnes viditelné půdorysy malých domků, manufaktur na výrobu olivového oleje, ulic a dalších staveb. Dodnes se zachovaly i barevné mozaiky s mořskými motivy. Volubilis je marockou bránou do Evropy.

Je dalším z královských měst Maroka. Leží na severozápad od Středního Atlasu. Za prohlídku jistě stojí architektonický skvost – bohatá městská brána Bab Mansour. Zajímavá je rovněž vedlejší královská rezidence Dar el Makhzen a největší palácový komplex Dar el Kebira. K nejrušnějším místům ve městě patří náměstí Place El Hedim. Je nejmohutnější pevností severní Afriky, s trojitými hradbami. Hradby dosahují délky 40 kilometrů.

Je jedním z největších stále živých středověkých měst na světě a nejstarším královským městem země. V arabském světě se mu vyrovná jen Marrákeš, Káhira a Damašek. Město ukrývá úzké křivolaké uličky, kryté bazary se řemeslnými výrobky, restaurace, trhy s masem, ovocem a zeleninou, rozsáhlé barvírny a tradiční koželužny, mešity a medresy (náboženské školy). Dodnes si udržel výrazně arabský charakter narozdíl od převážně berberských oblastí (např. Marrákeše). Je zapsán v UNESCO.

Nejvyšší hora severní Afriky (4 167 m n. m.) se tyčí v sousedství mnoha dalších štítů v jihovýchodní oblasti Vysokého Atlasu. Jeho vrchol je vidět až z Marrákeše. Sníh se tady udrží po většinu roku s výjimkou letního období. Výstup na vrchol dnes patří k nejpopulárnějším turistickým cílům. První doložený výstup byl uskutečněn 12. června 1923. Ten provedli Marquis de Segonzac, Vincent Berger a Hubert Dolbeau. Nedávno se zde také začaly rozšiřovat možnosti pro příznivce lyžařského sportu.

Hlavní městoJordánska Ammán je městem s prastarou historií. Během staletí vystřídal spoustu jmen – v antice mu říkali Philadelphie, v dobách starého Říma Dekapolis. V Bibli se o něm píše jako o městě dětí Ammónových, kteří putovali z Egypta do Zaslíbené země. Ammán si dodnes zachoval spojení s minulostí a tradicemi. Atraktivním návštěvním místem turistů jsou upomínky na římskou nadvládu (Herkulův chrám a především amfiteátr s hledištěm pro 6000 diváků), monumentální citadela s ummajovskou mešitou, dále můžete navštívit četná muzea, z nichž k nejvýznamnějším patří Jordánské archeologické muzeum, v němž lze spatřit i sbírku slavných Kumránských svitků.

Je bývalá opevněná pevnost nad Mrtvým mořem. Dnes tu najdeme jenom ruiny. Pevnost je nechvalně známá, protože se stala dějištěm popravy Jana Křtitele v roce 32 př.n.l. Pevnost stojí na strategicky výhodném místě – říká se, že byla vidět až z daleké Alexandrie a Masady a kouřové signály z citadely až ve 800 km vzdáleném Jeruzalému.

Muslimský hrad z 12.st. na severovýchodě Jordánska. Jméno sahá zpět k křesťanskému mnichovi, který žil na této hoře v byzantském období. Hrad stojí na troskách kláštera, jehož stopy byly objeveny při archeologických vykopávkách. Dnes je to jedna z nejčastějších zastávek turistů.

Mrtvé moře, kterému se také říká Slané moře je nejhlubší proláklina na světě ležící mezi Jordánskem a Izraelem. Kvůli velmi suchému a teplému klimatu rychle vysychá a dnes je již přes 400 m pod úrovní moře. Díky vysoké koncentraci solí a minerálů je voda tak hustá, že se v ní nedá plavat. Voda z jezera se už od středověku používána při výrobě kosmetických a léčebných produktů.

Co se týče míry dochovalosti, patří severojordánské město Džeraš ke klenotům. Archeologické nálezy datují první osídlení až do neolitu (7500 – 5500 p.n.l.).
V Džeraši najdeme dva hlavní chrámy – Artemidin a Diův – nejkrásnější a nejstarší. Artemidin chrám byl poničen četnými zemětřeseními, přesto můžeme obdivovat bohatě zdobené vnitřní prostory. Jižní divadlo s kapacitou 3000 míst s nádhernou akustikou.

Město bylo osídleno již od doby železné. Je proslavené hlavně díky křižáckému hradu, který zde na rozkaz krále Fulka z Anjou vybudovali už ve 12.st. V minulosti byl důležitým bodem na obchodní stezce z Mekky do Damašku. Dnes se můžeme v podhradí seznámit s historií a archeologií dané oblasti v místním muzeu.

Skalní město Petra se nachází v narůžovělých skalách. V roce 2007 bylo zapsáno na seznam 7 novodobých divů světa. Město bylo původně zbudováno na počest mrtvých a zprvu bylo osídleno Nabatejci (asi 30 000 obyvatel). Petra upadla po staletí v zapomnění a byla domovem beduinů až do roku 1812, kdy ji objevil švýcarský objevitel Jean Louis Burckhardt.

Wadi Rum, v překladu „Údolí vzdušného písku“ je bizarní měsíční krajina, kde rozlehlé pouštní úseky přechází v rozeklané skalní útvary a prázdnota a pocit bezčasí budí posvátnou úctu. Celá oblast údolí je chráněnou krajinnou oblastí a žijí tu kmeny kočovných beduínů.

Vyhlášené turistické letovisko a přístav v nejsevernější části Rudého moře. Město bylo od starověku významným přístavem na obchodní cestě spojující Afriku s Dálným východem. Nabízí záživnou dovolenou – luxusní hotelové resorty, rozsáhlé písečné pláže a bohatý večerní život plný orientálního jídla.