Encyklopedie

Bejrút je hlavní a největší město Libanonu a žije v něm více než polovina celkového počtu obyvtel země. Historie sahá až do 15.st.př.n.l., kdy jméno v překladu znamenalo „Studně“. Vystřídali se tu Římané, Arabové, Féničané, Francouzi, což dnes můžeme vidět na multikulturnosti města a míry liberality v porovnání s ostatními státy na Arabském poloostrově.

Město se nachází 65 km východně od Bejrútu v údolí mezi dvěma pohořími. V tomto jímavém prostředí se náchází na seznamu UNESCO zapsaný antický komplex, který je rájem milovníkuů antiky. Baalbek je pojmenovaný podle boha Slunce Baala. Nacházejí se tu vodní prameny, u kterých prý zastavil Alexander Veliký na jedné ze svých mnoha návštěv.

Maličké město s pouhými 2400 obyvateli na východě Libanonu v údolí Bekaa ukrývá staré antické město, které bylo odkryto ve 40. letech minulého století následně byla zapsána na seznam UNESCO. Památka poskytuje svědectví o Umajjovské kultuře z 8.st. a její propracovanou architekturou s mnoha zdobnými motivy.

Stotisícové město v Libanonu ležící 45 km od hlavního města Bejrútu.Významnou součástí Zahlé jsou kavárny a restaurace ležící na březích řeky Bardouni protékající městem. Dalším známým artiklem produkovaným v Zahlé jsou víno a arak z místních vinic. Každý rok v září je ve městě pořádán Festival vína. Místo je zároveň vyhlášené tradicí křesťanských festivalů a poutí.

Úrodné údolí na východě Libanonu bylo již v období Římské říše hlavní zemědělskou oblastí, kterou zůstává i dnes. V současnosti údolí představuje 40 % libanonské orné půdy. Severní, méně úodná část, je využívána pro pastevectví. V jižní části se pěstuje pšenice, kukuřice, bavlna a zelenina, nachází se zde ale i sady a vinice, z kterých se vyrábí proslulé libanonské víno.

Starověké fénické město Týr je jedno z nejstarších nepřetržitě obydlených měst na světě. Leží na jižním pobřeží západního Libanonu. Pro návštěvníky je atraktivní hlavně kvůli tomu, že je údajně místem narození zakladatelky Kartága princezny Dídó a také Europy. Bylo založeno asi 2750 let př.n.l. Nachází se zde mimo jiné římský hipodrom, který je zapsán na seznam UNESCO.

Tento přístav je třetím největším městem Libanonu. Leží 45 km jižně od Bejrútu a jeho jméno znamená v překladu rybolov. Už Homér se zmiňuje o umění zdejších výrobců skla a purpuru. Mezi nejvýznamnější památky patří Mořský palác postavený křižáky, hrad svatého Ludvíka, historický Khan El Franj a v roce 2000 byl postaven Sidónský mezinárodní stadion, který téhož roku hostil Mistrovství Asie ve fotbale.

Skalnaté údolí Kadiša se nachází v severním Libanonu na úpatí hory Makmel. Jméno v překladu znamená Posvátné údolí Kadiša a odvíjí se od toho, že zde od 5.st.n.l. nacházeli útočiště příslušníci náboženských menšin, především Maronitské katolické církve, jejichž centrum byl klášter Kanubin v srdci údolí. Údolím se táhne 35 km řeka Kadíša. Údolí obklopuje přírodní chráněná rezervace Cedry Našeho Pána, chráněná UNESCEM. Z této doby pochází i velké množství klášterů a kostelů.

Damur je libanonské město vzdálené asi 20 km od Bejrútu. Název je odvozen od fénického boha Damora, který symbolizuje nesmrtelnost. Leží na západě Libanonu mezi poli banánovníků a lány zeleniny. Ve městě se nachází celkem šest kostelů a tři kaple, jelikož obyvatelstvo je převážně katolického vyznání. Písečná pláž je hojně navštěvovaná turisty.

Hlavní a zároveň největší město Arménie je považováno za jedno z nejdéle trvale osídlených míst na světě. Původní staré sídlo Erebuni leží na kraji současného města, jehož moderní centrum bylo vystavěno až ve 20. stol. Město nabízí krásná zákoutí, památky, muzea a zároveň moderní společenský život. Jsou tu nákupní třídy s obchody zahraničních značek, restaurace, zahradní kavárny, prostě Paříž Kavkazu. Ekonomický rozvoj úspěšně překryl mnohé pozůstatky z dob Sovětského svazu.

Nachází se v parku Vítězství, kde se tyčí na 50m vysokém podstavci. Je to 23 m vysoká socha ženy bojovnice, na rukou držící meč a u nohou jí leží štít (podle návrhu architekta A. Harutyrenyana). Na podstavci původně stála socha Stalina, ale po jeho smrti, když byl odhalen jeho kult osobnosti, byla odstraněna (1967). Uvnitř podstavce je muzeum, které je z velké části věnováno bojům o Náhorní Karabach z let 1988-1994.

Ararat je legendární arménská brandy, jejíž tradice sahá až do roku 1887. V Arménii se místo arménské brandy téměř výhradně používá označení koňak. Značka Ararat se těší velké popularitě. K jejím milovníkům údajně patřil Winston Churchill i Frank Sinatra. Patří jí uznání i od francouzských mistrů, což je nejvyšší možná poklona. Koňak je destilován dvakrát. Po první destilaci má 24 procent alkoholu a po druhé 70.

Je město nedaleko Jerevanu. Arménie se v roce 301 stala první zemí světa, která přijala křesťanství za své státní náboženství, a krátce nato se stal Ečmiadzin sídlem Arménské apoštolské církve. Ačkoliv tomu tak nebylo nepřetržitě, i dnes je hlavním sídlem patriarchy arménské církve (katholikose) a jako takový nejposvátnějším místem pro všechny Armény, jehož význam lze přirovnat k významu Vatikánu pro katolíky. Významné chrámy tohoto svatého města se od roku 2000 nachází na Seznamu světového dědictví UNESCO. Nachází se zde Mayr Tachar, Kostel svaté Gajane a Kostel svaté Hripsime.

Stojí na místě někdejšího pohanského chrámu. Ačkoliv se dochovaly části staveb ze 4. a 5. století, většina toho, co zde vidíte dnes, pochází z rozsáhlé renovace v 17. století. Oltář stojí na místě údajného božského zjevení svatého Řehoře. V roce 2001 katedrálu navštívil papež Jan Pavel II.

Pevnost původem ze 7. století se rozprostírá na svazích hory Aragac v nadmořské výšce 2300 m n. m. nad soutokem řek Arkashen a Amberd. Název Amberd znamená v arménštině „pevnost v oblacích“.

Byl založen již ve 3. stol. jako jeskynní klášter. Hlavní kaple zasvěcená Panně Marii však byla vystavěna až v roce 1215. Geghardský klášter zahrnuje množství kostelů a hrobek, přičemž většina z nich je vytesána přímo do skály. Nachází se v údolí Azat. Na seznamu světového dědictví UNESCO se nachází od roku 2000. Podle legendy zde byla kdysi uchovávána část kopí, kterým byl jedním z římských vojáků probodnut na kříži Ježíš. Podle tohoto trnu se také tento skalní klášter jmenuje.

Kláštery arménské apoštolské církve ze 13. stol., tyčící se nad vysokým impozantním kaňonem řeky Kasakh.

Chrám Garni je antická stavba v iónském stylu, který se nachází ve stejnojmenné vesnici. Jde o jedinou stojící antickou budovu se sloupořadím na území Arménie i bývalého Sovětského svazu. Pravděpodobně ji roku 77 našeho letopočtu vybudoval král Tiridates I. jako chrám slunečního boha Mihira. Budova se zřítila 4. června 1679 následkem zemětřesení, v letech 1969 až 1975 byla zrekonstruována. V sousedství se nacházejí pozůstatky římských lázní s mozaikou.

V historii arménské apoštolské církve má výjimečné postavení. Nachází se na pláních Araratu, blízko hranic s Tureckem. Za jasného dne je zde skvělý výhled na sopku Ararat.
Jméno kláštera znamená „hluboká studna” a vztahuje se k úplným počátkům křesťanství v Arménii. Právě na tomto místě kdysi bývalo hlavní město tehdejší Arménie, které kolem roku 300 vládl pohanský král Tiridates III. Ten nechal uvěznit Grigora Lusavoriče, budoucího svatého Řehoře za to, že odmítl obětovat pohanské bohyni Anahit. Třináct let žil Grigor v hluboké jámě pod místem dnešního kláštera, dokud ho odtamtud nenechala vyvést králova sestra, protože měla sen, že Grigor je jediný, kdo dokáže krále uzdravit ze šílenství, které ho postihlo. Tak se i stalo a král poté sám konvertoval ke křesťanství a v roce 301 vyhlásil Arménii první zemí, kde se křesťanství stalo národním náboženstvím.

Největší jezero v Arménii ležící v nadmořské výšce cca 1900 m n.m. Je napájeno 28 přítoky, jediný odtok, řeka Hrazdan, odvádí pouze 10 % vody, zbytek se odpařuje. Okolí jezera má mnohem chladnější klima než pláně kolem Jerevanu, přesto je oblíbeným cílem odpočinku. Jezero umožňuje koupání, projížďky na lodi nebo windsurfing, v místních restauracích můžete ochutnat rybí speciality. Často navštěvovaný je klášter Sevanavank na poloostrově vybíhajícím do jezera. Na jižní straně jezera je klášter Hayravank.

Klášterní komplex na poloostrově na severozápadním břehu jezera Sevan byl založen v roce 874 princeznou Miriam, kdy se Arméni vymaňovali z dvousetletého arabského porobení a sílícího vlivu islámu. Klášter byl původně postaven na jižním pobřeží malého ostrova. Po umělém odtoku jezera Sevan, které začalo v době Josepha Stalina, hladina vody klesla asi o 20 metrů a ostrov se změnil na polostrov. Klášter se skládá z dvou kostelů: Surp Arakelots a Surp Astvatsatsin.

Lázeňské město v provincii Tavuš na severozápadě Arménie. Místními je město nazýváno „Arménské“ nebo „malé Švýcarsko“. Je jedním z nejdůležitějších lázeňských rezortů v Arménii. Leží v nadmořské výšce kolem 1500 m uvnitř stejnojmenného národního parku, množství okolních lesů, hory a vzdálenost od dalších měst jej činí ideálním sídlem pro řadu arménských umělců, skladatelů, filmařů.
Ulice „Šarambejan“ je chráněna jako „staré město“, je na ní několik řemeslnických dílen, galerií a muzeum.

Hlavní město Gruzie, „perla Kavkazu“, se rozprostírá na pahorcích kolem řeky Mtkvari. Je křižovatkou kultur a náboženství, je tu silně zastoupena arménská menšina, nachází se tu i mešita a synagogy. Centrum města tvoří náměstí Svobody se sochou sv. Jiří a třída Rustaveli s budovami Národního muzea, opery a s obchody v západním stylu. Nejlepší výhled na město nabízí starobylá pevnost Narikala s vysokými obrannými zdmi. Ve čtvrti Abanotubani je možné navštívit tradiční sirné lázně.

Hlavní město Gruzie, „perla Kavkazu“, se rozprostírá na pahorcích kolem řeky Mtkvari. Je křižovatkou kultur a náboženství, je tu silně zastoupena arménská menšina, nachází se tu i mešita a synagogy. Centrum města tvoří náměstí Svobody se sochou sv. Jiří a třída Rustaveli s budovami Národního muzea, opery a s obchody v západním stylu. Nejlepší výhled na město nabízí starobylá pevnost Narikala s vysokými obrannými zdmi. Ve čtvrti Abanotubani je možné navštívit tradiční sirné lázně.

Na konci gruzínské vojenské dálnice, téměř na hranicích s Ruskem, se nachází městečko Stepancminda, dříve oficiálně a nyní stále mezi lidmi nazývané Kazbegi. Leží ve výšce 1 700 m n. m. přímo pod nádhernou horou Kazbek (5033 m n.m.), 160 km na sever od Tbilisi. Dříve malá poutní osada je nyní centrem turistického ruchu, výchozím bodem pro výstup ke kostelu svaté Trojice a na horu Kazbek a další turistické vycházky po horských loukách v přilehlé přírodní rezervaci.

Je historická provincie v severozápadní části Gruzie (UNESCO), kterou tvoří nebetyčné štíty s četnými ledovci, dlouhá zelená údolí a malé středověké vesničky s unikátními strážními věžemi, kdysi bránící území před nájezdy kočovníků. Oblast je velmi bohatá přírodně i historicky a patřičně hrdá na své kulturní dědictví. Svaneťané mají vlastní jazyk a své tradice. Hlavním turistickým střediskem je město Mestia s dobrým zázemím, a dokonce s vnitrostátním letištěm.

Je třetí největší město Gruzie a zároveň hlavní město autonomní republiky Adžárie. Adžarové jsou etnicky i jazykově stejní jako Gruzíni, vyznávají však většinou islám. Batumi leží na pobřeží Černého moře a je velkým centrem letní dovolené. K příjemné atmosféře přispívají i třítisícové vrcholky Malého Kavkazu, které ale mají za následek poměrně vysoký počet srážek. Oproti jiným gruzínským městům nemá bohatou historii, většina staveb pochází z doby před více než 100 lety, kdy se město bouřlivě rozvíjelo.

Hlavní město Gruzie, „perla Kavkazu“, se rozprostírá na pahorcích kolem řeky Mtkvari. Je křižovatkou kultur a náboženství, je tu silně zastoupena arménská menšina, nachází se tu i mešita a synagogy. Centrum města tvoří náměstí Svobody se sochou sv. Jiří a třída Rustaveli s budovami Národního muzea, opery a s obchody v západním stylu. Nejlepší výhled na město nabízí starobylá pevnost Narikala s vysokými obrannými zdmi. Ve čtvrti Abanotubani je možné navštívit tradiční sirné lázně.

Na konci gruzínské vojenské dálnice, téměř na hranicích s Ruskem, se nachází městečko Stepancminda, dříve oficiálně a nyní stále mezi lidmi nazývané Kazbegi. Leží ve výšce 1 700 m n. m. přímo pod nádhernou horou Kazbek (5033 m n.m.), 160 km na sever od Tbilisi. Dříve malá poutní osada je nyní centrem turistického ruchu, výchozím bodem pro výstup ke kostelu svaté Trojice a na horu Kazbek a další turistické vycházky po horských loukách v přilehlé přírodní rezervaci.

Je historická provincie v severozápadní části Gruzie (UNESCO), kterou tvoří nebetyčné štíty s četnými ledovci, dlouhá zelená údolí a malé středověké vesničky s unikátními strážními věžemi, kdysi bránící území před nájezdy kočovníků. Oblast je velmi bohatá přírodně i historicky a patřičně hrdá na své kulturní dědictví. Svaneťané mají vlastní jazyk a své tradice. Hlavním turistickým střediskem je město Mestia s dobrým zázemím, a dokonce s vnitrostátním letištěm.

Je třetí největší město Gruzie a zároveň hlavní město autonomní republiky Adžárie. Adžarové jsou etnicky i jazykově stejní jako Gruzíni, vyznávají však většinou islám. Batumi leží na pobřeží Černého moře a je velkým centrem letní dovolené. K příjemné atmosféře přispívají i třítisícové vrcholky Malého Kavkazu, které ale mají za následek poměrně vysoký počet srážek. Oproti jiným gruzínským městům nemá bohatou historii, většina staveb pochází z doby před více než 100 lety, kdy se město bouřlivě rozvíjelo.

Nejvýchodnější region Gruzie je typický svým suchým teplým klimatem, které velmi svědčí pěstování vína. Severní hranici tvoří hřeben Velkého Kavkazu, za kterým je provincie Ruské federace Dagestán, z východu a jihu pak hraničí s Ázerbájdžánem. Široké údolí řeky Alazani tvoří páteř Kachetie. Je to region s významnou historií a dodnes si Kachetinci uchovali svůj vlastní dialekt a zvyklosti. Hlavním městem je již po mnoho staletí Telavi, ale v tomto městě příliš památek na slavnou historii nezůstalo.

Archeologické nálezy potvrzují, že město Sheki, ležící přibližně 380 km západně od hlavního města Baku, je jedním z nejstarších měst celého Kavkazu a jeho staří se odhaduje na 2500 let. Navštívit zde můžete letní palác zbudovaný v 18. století nebo pevnost postavenou místním generálem. Město je dodnes vyhlášené výrobou hedvábí a jeho bazary, trhy, či řemeslné obchody jej povyšují na „ráj suvenýrů“.

Hlavní a největší město, obchodní a kulturní středisko a zároveň největší přístav Ázerbajdžánu. Leží na břehu Kaspického moře na Apšeronském poloostrově nedaleko významných ropných polí a soustřeďují se zde rafinerie a většina průmyslu. Centrem Baku je „Staré město“, které je zároveň pevností, tato část města s Palácem Širvanšáhů a Panenskou věží je zapsána v UNESCO. V Baku se nachází také několik staveb moderní architektury, dominantou města jsou Plamenné věže a Centrum Hejdara Alijeva.

Gobustán je dalším z výjimečných míst, která můžete v Ázerbajdžánu navštívit. Gobustán se pyšní největší koncentrací bahenních sopek na světě, včetně úplně největší bahenní sopky vůbec. Tou je sopka Taragaj Dagh, která měří 410 metrů a její základna je veliká jeden a půl kilometru. Vrchol sopky, který je značně plochý, připomíná měsíční krajinu. Tomuto dojmu napomáhá všudypřítomné zaschlé šedivé bláto a desítky kráterů, v nichž nepřetržitě bublá řídké bahno.

Hlavní a zároveň největší město Arménie je považováno za jedno z nejdéle trvale osídlených míst na světě. Původní staré sídlo Erebuni leží na kraji současného města, jehož moderní centrum bylo vystavěno až ve 20. stol. Město nabízí krásná zákoutí, památky, muzea a zároveň moderní společenský život. Jsou tu nákupní třídy s obchody zahraničních značek, restaurace, zahradní kavárny, prostě Paříž Kavkazu. Ekonomický rozvoj úspěšně překryl mnohé pozůstatky z dob Sovětského svazu.

Nachází se v parku Vítězství, kde se tyčí na 50m vysokém podstavci. Je to 23 m vysoká socha ženy bojovnice, na rukou držící meč a u nohou jí leží štít (podle návrhu architekta A. Harutyrenyana). Na podstavci původně stála socha Stalina, ale po jeho smrti, když byl odhalen jeho kult osobnosti, byla odstraněna (1967). Uvnitř podstavce je muzeum, které je z velké části věnováno bojům o Náhorní Karabach z let 1988-1994.

Ararat je legendární arménská brandy, jejíž tradice sahá až do roku 1887. V Arménii se místo arménské brandy téměř výhradně používá označení koňak. Značka Ararat se těší velké popularitě. K jejím milovníkům údajně patřil Winston Churchill i Frank Sinatra. Patří jí uznání i od francouzských mistrů, což je nejvyšší možná poklona. Koňak je destilován dvakrát. Po první destilaci má 24 procent alkoholu a po druhé 70.

Je město nedaleko Jerevanu. Arménie se v roce 301 stala první zemí světa, která přijala křesťanství za své státní náboženství, a krátce nato se stal Ečmiadzin sídlem Arménské apoštolské církve. Ačkoliv tomu tak nebylo nepřetržitě, i dnes je hlavním sídlem patriarchy arménské církve (katholikose) a jako takový nejposvátnějším místem pro všechny Armény, jehož význam lze přirovnat k významu Vatikánu pro katolíky. Významné chrámy tohoto svatého města se od roku 2000 nachází na Seznamu světového dědictví UNESCO. Nachází se zde Mayr Tachar, Kostel svaté Gajane a Kostel svaté Hripsime.

Stojí na místě někdejšího pohanského chrámu. Ačkoliv se dochovaly části staveb ze 4. a 5. století, většina toho, co zde vidíte dnes, pochází z rozsáhlé renovace v 17. století. Oltář stojí na místě údajného božského zjevení svatého Řehoře. V roce 2001 katedrálu navštívil papež Jan Pavel II.

Pevnost původem ze 7. století se rozprostírá na svazích hory Aragac v nadmořské výšce 2300 m n. m. nad soutokem řek Arkashen a Amberd. Název Amberd znamená v arménštině „pevnost v oblacích“.

Byl založen již ve 3. stol. jako jeskynní klášter. Hlavní kaple zasvěcená Panně Marii však byla vystavěna až v roce 1215. Geghardský klášter zahrnuje množství kostelů a hrobek, přičemž většina z nich je vytesána přímo do skály. Nachází se v údolí Azat. Na seznamu světového dědictví UNESCO se nachází od roku 2000. Podle legendy zde byla kdysi uchovávána část kopí, kterým byl jedním z římských vojáků probodnut na kříži Ježíš. Podle tohoto trnu se také tento skalní klášter jmenuje.

Kláštery arménské apoštolské církve ze 13. stol., tyčící se nad vysokým impozantním kaňonem řeky Kasakh.

Chrám Garni je antická stavba v iónském stylu, který se nachází ve stejnojmenné vesnici. Jde o jedinou stojící antickou budovu se sloupořadím na území Arménie i bývalého Sovětského svazu. Pravděpodobně ji roku 77 našeho letopočtu vybudoval král Tiridates I. jako chrám slunečního boha Mihira. Budova se zřítila 4. června 1679 následkem zemětřesení, v letech 1969 až 1975 byla zrekonstruována. V sousedství se nacházejí pozůstatky římských lázní s mozaikou.

V historii arménské apoštolské církve má výjimečné postavení. Nachází se na pláních Araratu, blízko hranic s Tureckem. Za jasného dne je zde skvělý výhled na sopku Ararat.
Jméno kláštera znamená „hluboká studna” a vztahuje se k úplným počátkům křesťanství v Arménii. Právě na tomto místě kdysi bývalo hlavní město tehdejší Arménie, které kolem roku 300 vládl pohanský král Tiridates III. Ten nechal uvěznit Grigora Lusavoriče, budoucího svatého Řehoře za to, že odmítl obětovat pohanské bohyni Anahit. Třináct let žil Grigor v hluboké jámě pod místem dnešního kláštera, dokud ho odtamtud nenechala vyvést králova sestra, protože měla sen, že Grigor je jediný, kdo dokáže krále uzdravit ze šílenství, které ho postihlo. Tak se i stalo a král poté sám konvertoval ke křesťanství a v roce 301 vyhlásil Arménii první zemí, kde se křesťanství stalo národním náboženstvím.

Největší jezero v Arménii ležící v nadmořské výšce cca 1900 m n.m. Je napájeno 28 přítoky, jediný odtok, řeka Hrazdan, odvádí pouze 10 % vody, zbytek se odpařuje. Okolí jezera má mnohem chladnější klima než pláně kolem Jerevanu, přesto je oblíbeným cílem odpočinku. Jezero umožňuje koupání, projížďky na lodi nebo windsurfing, v místních restauracích můžete ochutnat rybí speciality. Často navštěvovaný je klášter Sevanavank na poloostrově vybíhajícím do jezera. Na jižní straně jezera je klášter Hayravank.

Klášterní komplex na poloostrově na severozápadním břehu jezera Sevan byl založen v roce 874 princeznou Miriam, kdy se Arméni vymaňovali z dvousetletého arabského porobení a sílícího vlivu islámu. Klášter byl původně postaven na jižním pobřeží malého ostrova. Po umělém odtoku jezera Sevan, které začalo v době Josepha Stalina, hladina vody klesla asi o 20 metrů a ostrov se změnil na polostrov. Klášter se skládá z dvou kostelů: Surp Arakelots a Surp Astvatsatsin.

Lázeňské město v provincii Tavuš na severozápadě Arménie. Místními je město nazýváno „Arménské“ nebo „malé Švýcarsko“. Je jedním z nejdůležitějších lázeňských rezortů v Arménii. Leží v nadmořské výšce kolem 1500 m uvnitř stejnojmenného národního parku, množství okolních lesů, hory a vzdálenost od dalších měst jej činí ideálním sídlem pro řadu arménských umělců, skladatelů, filmařů.
Ulice „Šarambejan“ je chráněna jako „staré město“, je na ní několik řemeslnických dílen, galerií a muzeum.

Hlavní město Gruzie, „perla Kavkazu“, se rozprostírá na pahorcích kolem řeky Mtkvari. Je křižovatkou kultur a náboženství, je tu silně zastoupena arménská menšina, nachází se tu i mešita a synagogy. Centrum města tvoří náměstí Svobody se sochou sv. Jiří a třída Rustaveli s budovami Národního muzea, opery a s obchody v západním stylu. Nejlepší výhled na město nabízí starobylá pevnost Narikala s vysokými obrannými zdmi. Ve čtvrti Abanotubani je možné navštívit tradiční sirné lázně.

Na konci gruzínské vojenské dálnice, téměř na hranicích s Ruskem, se nachází městečko Stepancminda, dříve oficiálně a nyní stále mezi lidmi nazývané Kazbegi. Leží ve výšce 1 700 m n. m. přímo pod nádhernou horou Kazbek (5033 m n.m.), 160 km na sever od Tbilisi. Dříve malá poutní osada je nyní centrem turistického ruchu, výchozím bodem pro výstup ke kostelu svaté Trojice a na horu Kazbek a další turistické vycházky po horských loukách v přilehlé přírodní rezervaci.

Je historická provincie v severozápadní části Gruzie (UNESCO), kterou tvoří nebetyčné štíty s četnými ledovci, dlouhá zelená údolí a malé středověké vesničky s unikátními strážními věžemi, kdysi bránící území před nájezdy kočovníků. Oblast je velmi bohatá přírodně i historicky a patřičně hrdá na své kulturní dědictví. Svaneťané mají vlastní jazyk a své tradice. Hlavním turistickým střediskem je město Mestia s dobrým zázemím, a dokonce s vnitrostátním letištěm.

Je třetí největší město Gruzie a zároveň hlavní město autonomní republiky Adžárie. Adžarové jsou etnicky i jazykově stejní jako Gruzíni, vyznávají však většinou islám. Batumi leží na pobřeží Černého moře a je velkým centrem letní dovolené. K příjemné atmosféře přispívají i třítisícové vrcholky Malého Kavkazu, které ale mají za následek poměrně vysoký počet srážek. Oproti jiným gruzínským městům nemá bohatou historii, většina staveb pochází z doby před více než 100 lety, kdy se město bouřlivě rozvíjelo.