Encyklopedie

Peking neboli Beijing leží na severovýchodě země a odpradávna byl kulturním a správním centrem. Žije zde dvakrát tolik obyvatel, co v České republice. Po vítězství komunistických armád v roce 1949 započala výstavba náměstí Nebeského klidu, které je největší na světě. V roce 2008 hostil Peking letní olympijské hry, což změnilo město z betonového na zelené díky vysadbě zeleně. O Číňanech se říká, že jsou skromní, ale hrdí a všeobecně otevřenější než Evropané.

Tato 8 851 km dlouhá zeď je nejspíše nejslavnější památkou Číny. Byla postavena do dnešní podoby mezi 14. a 17. stoletím za dynastie Ming, aby chránila Čínu před mongolskými nájezdy. Dnes je součástí seznamu UNESCO a patří mezi nových sedm divů světa. Z celkového počtu kilometrů je přístupných asi jen 9.

Si-an nebo také Xi-an je historické město ležící řece Wei ve střední Číně. V minulosti bylo město důležitým východiskem hedvábné stezky a velkým tržištěm. Dákyn dlouhé historii je poseto památkami – nejvýzněmnější jsou Husí pagoda, která ukrývá cenné buddhistické spisy, dále Muslimská čtvrť, taoistický Chrám osmi nesmrtelných.

Káthmándú je hlavní a největší město Nepálu a leží v zeleném údolí Káthmándú Valley. Město má bohatou historii, o jejíž existenci svědčí dnes 130 důležitých památek. 7 z nich je zapsáno na seznamu UNESCO. Vě městě žije asi 1,5 milionu obyvatel. Dochází zde k mísení prvků budhismu a hinduismu, což se odráží na způsobu života místních.

Na náměstí v hlavním městě Nepálu najdeme mnoho významných staveb – paláce, sochy, muzea a další. Stavby jsou ceněné díky tomu, že většina pochází z 12.st a představují vrchol řezbářského umění. 7 z nich je na seznamu UNESCO. Na náměstí najdeme například královský palác Hanuman Dhoka se sochou červené opičky, kterou věřící potírají červenou barvou na znamení úcty, a dále palác Maju Devalu, z kterého je vynikajíci rozhled na okolí.

Na pahorku nad Káthmándú se tyčí buddhistická stúpa a klášter Swayambhuna. Pro věřící je jedním z nejdůležitějších poutních míst v Nepálu. Místo si vysloužilo přezdívku „opičí chrám“, protože opice jsou tu všudypřítomné a kradou z teras obětiny, které sem lidé přinášejí. Na stúpě jsou namalovány Buddhovy „oči spravedlnosti“ a mezi nimi je červená tečka značící třetí oko – „oko moudrosti“.

Peking neboli Beijing leží na severovýchodě země a odpradávna byl kulturním a správním centrem. Žije zde dvakrát tolik obyvatel, co v České republice. Po vítězství komunistických armád v roce 1949 započala výstavba náměstí Nebeského klidu, které je největší na světě. V roce 2008 hostil Peking letní olympijské hry, což změnilo město z betonového na zelené díky vysadbě zeleně. O Číňanech se říká, že jsou skromní, ale hrdí a všeobecně otevřenější než Evropané.

Tato 8 851 km dlouhá zeď je nejspíše nejslavnější památkou Číny. Byla postavena do dnešní podoby mezi 14. a 17. stoletím za dynastie Ming, aby chránila Čínu před mongolskými nájezdy. Dnes je součástí seznamu UNESCO a patří mezi nových sedm divů světa. Z celkového počtu kilometrů je přístupných asi jen 9.

Si-an nebo také Xi-an je historické město ležící řece Wei ve střední Číně. V minulosti bylo město důležitým východiskem hedvábné stezky a velkým tržištěm. Dákyn dlouhé historii je poseto památkami – nejvýzněmnější jsou Husí pagoda, která ukrývá cenné buddhistické spisy, dále Muslimská čtvrť, taoistický Chrám osmi nesmrtelných.

Káthmándú je hlavní a největší město Nepálu a leží v zeleném údolí Káthmándú Valley. Město má bohatou historii, o jejíž existenci svědčí dnes 130 důležitých památek. 7 z nich je zapsáno na seznamu UNESCO. Vě městě žije asi 1,5 milionu obyvatel. Dochází zde k mísení prvků budhismu a hinduismu, což se odráží na způsobu života místních.

Na náměstí v hlavním městě Nepálu najdeme mnoho významných staveb – paláce, sochy, muzea a další. Stavby jsou ceněné díky tomu, že většina pochází z 12.st a představují vrchol řezbářského umění. 7 z nich je na seznamu UNESCO. Na náměstí najdeme například královský palác Hanuman Dhoka se sochou červené opičky, kterou věřící potírají červenou barvou na znamení úcty, a dále palác Maju Devalu, z kterého je vynikajíci rozhled na okolí.

Na pahorku nad Káthmándú se tyčí buddhistická stúpa a klášter Swayambhuna. Pro věřící je jedním z nejdůležitějších poutních míst v Nepálu. Místo si vysloužilo přezdívku „opičí chrám“, protože opice jsou tu všudypřítomné a kradou z teras obětiny, které sem lidé přinášejí. Na stúpě jsou namalovány Buddhovy „oči spravedlnosti“ a mezi nimi je červená tečka značící třetí oko – „oko moudrosti“.

Je posvátným hinduistickým místem, podobně jako pro muslimy Mekka. Podle legendy bylo založeno hinduistickým bohem Šivou před 5000 lety. Má tak jednu z nejdelších historií ze všech měst na světě. Rozprostírá se jen na západním břehu Gangy, východní břeh je prý zakletý. Většina dění probíhá na stovce ghátů (kamenných schodištích), která vedou od paláců přímo do řeky. Tisíce lidí zde provádějí rituální očistu v řece. Být spálen tady je snad tou největší ctí, které se hinduistům může dostat.

Město Ágra ukrývá spoustu zajímavostí, a to nejen div světa Tádž Mahal (UNESCO). Leží na břehu řeky Jamuny. O městě najdeme několik zmínek již ve středověku. Z doby Mughalské říše pochází tzv. Rudá pevnost (UNESCO), která byla postavena z červeného pískovce, díky kterému ostatně získala své jméno, a ukrývá komplex honosných paláců. Za návštěvu stojí také mauzoleum mughalského politika I´timád-Ud-Daulah. Mauzoleu se pro jeho zdobnost přezdívá „šperkovnice“ či „Malý Tádž“.

Je hlavním městem Indie. Má dvě hlavní části – Purání Dillí (Staré Dillí), kde je soustředěna převážná většina zejména muslimských památek, a Naí Dillí (Nové Dillí), hlavní město Indické republiky. Dnešní Staré Dillí je město postavené za mughalského císaře Šáhdžahána jako nové hlavní město tehdejší Indie. Nové Dillí vystavěli Britové jako centrum své kolonie. Jeho centrem je kruhové náměstí Connaught Place. A Dillí se rozrůstá dál…

Město Le-šan leží asi 40 km od města Emej. Stalo se turistickým centrem, protože nedaleko najdeme největší sochu Buddhy na světě. Sochu trvalo mnichům vytesat do skály celkem 90 let. O její monumentálnosti svěsčí například délka jeho ucha, která má 7 m. Socha má chránit plavce a námořníky před divokými vodami soutoku 3 řek – Dadu, Minjiang a Qingyi.

Je známé především pro svou historickou část, jejíž počátky sahají více než 800 let do minulosti. Až do dnešních dnů si město dokázalo zachovat původní strukturu a stavby a bylo proto roku 1997 zapsáno na seznamu UNESCO. Li-ťiang je centrem národnostní menšiny Naxi, ke které se hlásí potomci tibetských kočovníků. Někteří dodnes žijí tak, že děti žijí v domě matky i v dospělosti a svoje protějšky vítají doma jen na noc. Otcovství se nepřikládá velký význam a majetek a děti patří matce.

Ta-li je malé městečko na břehu jezera Erhai, které se stalo v 9.st důležitým bodem na Barmské obchodní stezce. K nejcennějším památkám kromě hradebního opevnění patří areál Tří pagod z 9.st. Nejvyšší z nich má celých 70m. V okolí mohou návštěvníci navštívit venkovská tržiště a projít si okruh k lanovce pod horou Cangshan.

Městěčko Sapa se nachází v severním Vietnamu a obývají ho převážně etnické menšiny Hmong a Dao, které mají kořeny až v době kamenné. Je oblíbeným výchozím bodem pro túru na nejvyšší vietnamskou hori a „Střechu Indočíny“ Fan si Pan. Scenérie vrcholků majestátních hor střídají typická terasovitá rýžová políčka.

Území ležící při ústí Červené řeky je nesmírně fotogenické díky tomu, že v zátoce vystupuje z vody kolem 3000 malých ostrůvků a skalisek. Podle legendy vděčí ostorvy za vznik drakovi, který nad tímto územím létal a vyryl ocasem jednotlivá údolí. Většina hornatých ostrovů má okolo 100 m výšky, na některých jsou jezera. Tato scenérie je od roku 1994 je na seznamu UNESCO a je domovem rozmanité flory a fauny.

Hlavní město Vietnamu Hanoj leží na Rudé řece na severu Vietnamu a žije tu bezmála 7 800 000 obyvatel. Hanoj je důležitým kulturním městem s bohatou historií, Z 11. st. tu najdeme Chrám literatury a Pagodu na jednom sloupu (ve městě jich prý je 600). Za střed se považuje Jezero navráceného meče. V blízkosti jezera se rozvětvují uličky starého mšsta s názvy podle své původní specializace (Uhelná, Zeleninová..).

Bývalá britská kolonie se vrátila do područí Číny jako zvláštní administrativní oblast v roce 1997. Na jihu Číny se z vod Jihočínského moře vynořuje ostrov, na němž se rozkládá Hongkong – 7 milionová metropole spadající pod stejnojmennou administrativní oblast. V tomto moderním velkoměstě se snoubí zdánlivě nemožné – moderní architektura s historickými a kulturními památkami, panelová zástavba s nedotčenou přírodou i bohatství s chudobou.

Bývalá portugalská kolonie, která se stala v r. 1999 opět součástí Číny jako zvláštní administrativní oblast. Rozprostírá se při ústí Perlové řeky do Jihočínského moře, zhruba 60 km západně od Hongkongu. Tvoří je poloostrov Macao a ostrůvky Taipa a Coloane a sousedí s čínskou provincií Guangdong (Kuang-tung). Na území 23,5 km2 žije asi půl milionu obyvatel, což z něho činí místo s jednou z největších hustot osídlení na světě. Kromě historického centra, které je součástí světového dědictví, je hlavním lákadlem kontrast světa mrakodrapů a kasin.

Historie hlavního města provincie Guanxi (Kuan-si) se začíná v době Qin (Čchin), kdy bylo důležitým obchodním střediskem na kanálu spojujícím Perlovou řeku s Dlouhou řekou. Krajina kolem Guilinu bývá Číňany nazývána nejkrásnější na světě a každý, kdo sem zavítá, určitě potvrdí, že skutečně mezi nejkrásnější scenérie patří. Jeho poloha mezi vápencovými kopečky, jimž dávali místní obyvatelé od pradávna názvy odrážející jejich podobu, sem přivádí stále zástupy turistů. Nalezneme zde například kopec Sloního chobotu, kopec Starého muže nebo kopec Poskládaného brokátu. Jelikož jde o kopce vápencové, ukrývají některé z nich ve svých útrobách mnoho zajímavých krasových jeskyní

Město se rozkládá pří ústí řeky Jang-c’-ťiang do Východočínského moře. Žije tu asi 27 milionů obyvatel a je to nejlidnatější město v Číně a největší město světa bez aglomerace. Pro představu: metro v Šanghaji má 27 linek, pražské pouze 3. Dnes je město mnoha tváří hlavně díky historické oblibě mezi bohatými podnikateli, kteří zde zakládají firemní pobočky. Z dávných dob můžeme obdivovat starověké městské části, buddhistické chrámy aj.

Město se rozkládá pří ústí řeky Jang-c’-ťiang do Východočínského moře. Žije tu asi 27 milionů obyvatel a je to nejlidnatější město v Číně a největší město světa bez aglomerace. Pro představu: metro v Šanghaji má 27 linek, pražské pouze 3. Dnes je město mnoha tváří hlavně díky historické oblibě mezi bohatými podnikateli, kteří zde zakládají firemní pobočky. Z dávných dob můžeme obdivovat starověké městské části, buddhistické chrámy aj.

Město, které popsal už Marco Polo při své cestě ve 13.st. jako ráj na zemi leží asi 180 km jižně od Šanghaje. Střed města tvoří 3 km dlouhé jezero Xihu poseté altánky a pavilony a překlenuté dvěma hrázemi pro pěší. Toto na seznamu UNESCO zapsané jezero ročně přiláká mnoho turistů. V okolí se pěstuje čaj odrůdy Lung-ťing (Dračí studna).

Město leží v deltě řeky Jang-c’-ťiang a žije tu více jak 8 milonů lidí. Historicky bylo město mnohokrát zvoleno hlavním městem za dynastie Čou a poté za Čínské republiky. Můžeme tu navštívit několik chrámů, z nichž je nejvýznamnější Konfuciův. V centru vyrostl během roku 2017 vertikální les, první svého druhu v Číně. Jde o mrakodrap osázený stromy s cílem pohlcovat smog.

Podle tradice se zde narodil Konfucius, zakladatel čínského náboženství Konfucionismu. Turisté mají možnost v tomto městě navštívit několik míst spjených se životem Konfucia – Konfuciův chrám, pohřebiště rodu Kchung, kde má údajně být pohřbeno všech 76 dosavadních generací Kchungů a třetí památkou je rezidence rodiny Kchung. Všehcny tři památky jsou na seznamu UNESCO.

Peking neboli Beijing leží na severovýchodě země a odpradávna byl kulturním a správním centrem. Žije zde dvakrát tolik obyvatel, co v České republice. Po vítězství komunistických armád v roce 1949 započala výstavba náměstí Nebeského klidu, které je největší na světě. V roce 2008 hostil Peking letní olympijské hry, což změnilo město z betonového na zelené díky vysadbě zeleně. O Číňanech se říká, že jsou skromní, ale hrdí a všeobecně otevřenější než Evropané.