Peking neboli Beijing leží na severovýchodě země a odpradávna byl kulturním a správním centrem. Žije zde dvakrát tolik obyvatel, co v České republice. Po vítězství komunistických armád v roce 1949 započala výstavba náměstí Nebeského klidu, které je největší na světě. V roce 2008 hostil Peking letní olympijské hry, což změnilo město z betonového na zelené díky vysadbě zeleně. O Číňanech se říká, že jsou skromní, ale hrdí a všeobecně otevřenější než Evropané.
Město bylo založeno už ve 4.st.př.n.l. jako centrum tehdejšího státu Wej. Vrcholu dosáhlo v 11.st., kdy se stalo ekonomickým centrem Číny. Po tvrdých bojích za rozpadu mingské říše bylo město rozbombardováno a za dynastie Čching znovu postaveno. Existuje tu místní početná muslimská komunita, proto nás tu nepřekvapí mešity.
Si-an nebo také Xi-an je historické město ležící řece Wei ve střední Číně. V minulosti bylo město důležitým východiskem hedvábné stezky a velkým tržištěm. Dákyn dlouhé historii je poseto památkami – nejvýzněmnější jsou Husí pagoda, která ukrývá cenné buddhistické spisy, dále Muslimská čtvrť, taoistický Chrám osmi nesmrtelných.
Město Le-šan leží asi 40 km od města Emej. Stalo se turistickým centrem, protože nedaleko najdeme největší sochu Buddhy na světě. Sochu trvalo mnichům vytesat do skály celkem 90 let. O její monumentálnosti svěsčí například délka jeho ucha, která má 7 m. Socha má chránit plavce a námořníky před divokými vodami soutoku 3 řek – Dadu, Minjiang a Qingyi.
Město se rozkládá pří ústí řeky Jang-c’-ťiang do Východočínského moře. Žije tu asi 27 milionů obyvatel a je to nejlidnatější město v Číně a největší město světa bez aglomerace. Pro představu: metro v Šanghaji má 27 linek, pražské pouze 3. Dnes je město mnoha tváří hlavně díky historické oblibě mezi bohatými podnikateli, kteří zde zakládají firemní pobočky. Z dávných dob můžeme obdivovat starověké městské části, buddhistické chrámy aj.
Město, které popsal už Marco Polo při své cestě ve 13.st. jako ráj na zemi leží asi 180 km jižně od Šanghaje. Střed města tvoří 3 km dlouhé jezero Xihu poseté altánky a pavilony a překlenuté dvěma hrázemi pro pěší. Toto na seznamu UNESCO zapsané jezero ročně přiláká mnoho turistů. V okolí se pěstuje čaj odrůdy Lung-ťing (Dračí studna).
Město leží v deltě řeky Jang-c’-ťiang a žije tu více jak 8 milonů lidí. Historicky bylo město mnohokrát zvoleno hlavním městem za dynastie Čou a poté za Čínské republiky. Můžeme tu navštívit několik chrámů, z nichž je nejvýznamnější Konfuciův. V centru vyrostl během roku 2017 vertikální les, první svého druhu v Číně. Jde o mrakodrap osázený stromy s cílem pohlcovat smog.
Podle tradice se zde narodil Konfucius, zakladatel čínského náboženství Konfucionismu. Turisté mají možnost v tomto městě navštívit několik míst spjených se životem Konfucia – Konfuciův chrám, pohřebiště rodu Kchung, kde má údajně být pohřbeno všech 76 dosavadních generací Kchungů a třetí památkou je rezidence rodiny Kchung. Všehcny tři památky jsou na seznamu UNESCO.
Peking neboli Beijing leží na severovýchodě země a odpradávna byl kulturním a správním centrem. Žije zde dvakrát tolik obyvatel, co v České republice. Po vítězství komunistických armád v roce 1949 započala výstavba náměstí Nebeského klidu, které je největší na světě. V roce 2008 hostil Peking letní olympijské hry, což změnilo město z betonového na zelené díky vysadbě zeleně. O Číňanech se říká, že jsou skromní, ale hrdí a všeobecně otevřenější než Evropané.
Město bylo založeno už ve 4.st.př.n.l. jako centrum tehdejšího státu Wej. Vrcholu dosáhlo v 11.st., kdy se stalo ekonomickým centrem Číny. Po tvrdých bojích za rozpadu mingské říše bylo město rozbombardováno a za dynastie Čching znovu postaveno. Existuje tu místní početná muslimská komunita, proto nás tu nepřekvapí mešity.
Si-an nebo také Xi-an je historické město ležící řece Wei ve střední Číně. V minulosti bylo město důležitým východiskem hedvábné stezky a velkým tržištěm. Dákyn dlouhé historii je poseto památkami – nejvýzněmnější jsou Husí pagoda, která ukrývá cenné buddhistické spisy, dále Muslimská čtvrť, taoistický Chrám osmi nesmrtelných.
Město Le-šan leží asi 40 km od města Emej. Stalo se turistickým centrem, protože nedaleko najdeme největší sochu Buddhy na světě. Sochu trvalo mnichům vytesat do skály celkem 90 let. O její monumentálnosti svěsčí například délka jeho ucha, která má 7 m. Socha má chránit plavce a námořníky před divokými vodami soutoku 3 řek – Dadu, Minjiang a Qingyi.
Rangún, od roku 1989 přejmenován na Yangon, je bývalým hlavním městem Barmy, dnes pouze největším městem země. V překladu název znamená „konec boje“. Ve městě žije bezmála 6 000 000 obyvatel, má 2 univerzity a námořní přístav. V Rangúnu najdeme významné stavební památky, např. pozlacenou Šweitigoumskou pagodu, která je nejposvátnějším buddhistickým místem Barmy a významným poutním místem.
Toto malé město je výchozím bodem pro túru k budhistickému poutnímu místu známému jako Zlatá skála. Na vrcholu hory Kyaikto se nachází obrovský pozlacený kámen a na něm malá 7 m vysoká pagoda. Podle legendy kámen balancuje na hraně skály na Budhově vlasu a popírá tím zákony gravitace.
Hpa-An je město na jihu Barmy a žije v něm téměř půl milionu obyvatel, Většina z nich patří k etnické skupině Karen s vlastním jazykem. 9 km od města se nachází cíl davů turistů – netopýří jeskyně, kde díslo přes 100 000 netopýrů. Návštěvníci mohou pozorovat vylétávat hejno netopýrů po celých 40 minut.
Jen málokde narazíte na takovou raritu, že na hlavním kruhovém objezdu ve městé stojí 2000 let starý zlatý chrám. Vysoká pagoda Sule, obklopená vládními budovami a obchody, je dalším příkladem podivné rozpolcenosti města. Není zcela běžné, že na prostoru několika bloků domů můžete zaskočit jak do internetové kavárny, tak do chrámu, kde se uchovávají Buddhovy vlasy.
Byla postavena v roce 558 př. n. l. Středobod barmského buddhistického světa a jedno z nejvýznamnějších buddhistických poutních míst na světě se nachází na sever od rangúnského centra, na kopci Singutara. Pozlacená stúpa je vysoká 98 m, tzv. diamantové poupě na její špici je celé ze zlata a zdobí jej 4350 diamantů a desítky drahokamů. Tvrdí se, že ukrývá ostatky samotného Buddhy Gautámy – toto přesvědčení sem ostatně přivádí i vyznavače buddhismu z celého světa.
Za celou historii byla vícekrát poškozena, naposledy zemětřesením v r. 1970, vždy však byla znovu opravena a ozdobena.
Ve vesnici Taukkyan (asi 25 km severně od Yangonu) se rozkládá válečný hřbitov spojeneckých vojáků z Britského společenství, kteří za 2. světové války zahynuli v bitvě v Barmě. Hřbitov obsahuje hroby 6 374 vojáků, kteří zahynuli během druhé světové války, hroby 52 vojáků, kteří zahynuli v Barmě během 1. sv. války, a pamětní sloupy se jmény více než 27 000 vojáků. Jedná se o jedno z nejnavštěvovanějších a vysoce hodnocených válečných míst v Asii.
Při své výšce 114 metrů je dominantou města Bago. Často se označuje jako Chrám zlatého boha. Říká se, že Shwemawdaw je přes 1000 let stará a původně ji vystavěli Monové do výšky 23 m jako schránu na 2 Buddhovy vlasy. V roce 825 „poporostla“ na 25 m a v roce 840 na 27 m. V roce 982 sem byly přidány posvátné zuby a stúpa byla přestavěna na konečnou výšku 84 m. V roce 1492, tedy v roce kdy Kolumbus objevil Ameriku, vichřice sfoukla hti (deštníkovitý vrchol stúpy) a poté byl vztyčen nový.
Tento ležící Buddha je tak velký, že díváte-li se od spodního schodu, nejste schopni určit, co to vlastně před vámi je. Zlatá deska, kterou vidíte, je pouhé torzo. Buddha měří 55 m na délku a 16m na výšku. Na tabulce na plošině před sochou jsou uvedeny míry každé části Buddhova těla.
Buddhistický chrámový komplex je postaven na výrazném vápencovém skalním útvaru na ostrově obklopeném umělým jezerem a je zde aktivní komunita mnichů. Komplex v Kyauk Kalat obsahuje řadu svatyní a chrámů. Nachází několik kilometrů od města Hpa An a je v těsné blízkosti řady dalších buddhistických památek.
Město leží na jihovýchodě země obklopené pásem hor. Bývalé královské město dynastie Taungoo, která vládla Barmě od 15. do 16. století a hlavní město Barmy je dnes významné z hlediska pěstování palem. Z památek můžeme obdivovat 5 různých pagod ve starém městě a množství parků a muzeí.
Neipyijto je od roku 2005 hlavním městem Barmy. Název města znamená v překladu Královské město a je pojmenováno podle gigantických soch barmských králů, které najdeme ve městě. Leží přibližně 320 km severně od bývalého hlavního města, Rangúnu. Ve městě žije přibližně 900 000 lidí. Stavební práce na novém hlavním městě uprostřed tropického deštného pralesa probíhaly po dva a půl roku v přísném utajení před zahraničními médii.
Palaungové jsou horský kmen, nacházející se kromě Myanmaru také v severním Thajsku a některých oblastech Číny. Většina z Palaungů mají buddhistické vyznání. Ve věku deseti let je mnoho dětí posíláno do klášterů, především kvůli vzdělání.
Druhé největší jezero Barmy Inle je sladkovodní jezero, které se nachází v nadmořské výšce 800 m.n.m. V roce 2015 bylo jezero zařazeno UNESCEM do programu Člověk a biosféra pro svoji jedinečnou faunu a flóru. V okolí jezera žijí Inthové, kteří se adaptovali na zdejší podmínky. Věnují se rybolovu a na člunech jezdí ve stoje, tak aby měli obě ruce volně a k pádlování používají nohu jako páku.
Vápencové jeskyně v Pindayi představují poutní místo na barmský způsob, který může západním turistům připadat někdy až kýčový. Uvnitř se totiž nalézá bezmála 9 tisíc pozlacených soch Buddhy, v nejrůznějších velikostech i pozicích, a také z nejrůznějších materiálů: z bronzu, dřeva, sádry, mramoru, kamene… Do některých zákoutí jeskyní je vstup možný jen po čtyřech.
Proslulé žirafí ženy z kmene Padaung, které žijí na hranicích Barmy a Thajska, mají krky o 10-15 cm delší než normální ženy. S prodlužováním krků se začíná již v raném dětství, děvčata dostávají první kroužky ve věku čtyř až pěti let a každý rok musí na svůj krk přidat další dva. Když v šestnácti letech náročná procedura skončí, dlouhý krk dívek zdobí kolem dvaceti mosazných kroužků. Celková váha ozdoby dosahuje několika kilogramů. Je to světový unikát! Podobně se na světě zkrášluje pouze jeden jihoafrický kmen.
Ve vesničkách u jezera Inle se tkají látky z dováženého hedvábí a pak ze zde získávaných vláken z lotosových stonků.
Je největší řeka v Barmě, pramení však v Číně. Je dlouhá 2150 km a ústí do Andamanského moře. Řeka je charakteristická svým monzunovým režimem. Vzestup hladiny způsobený monzunovými dešti začíná v dubnu a pokračuje do srpna až září. Poté voda opadá. V jejím povodí se nachází např. města Madalay a Rangún.
Nachází se v Palei. Můžete zde vidět tři obří krajty odpočívající u sochy Buddhy.
Mandalay je druhé největší město Barmy a poslední královské hlavní město od dob krále Mintouna. Město se považuje za centrum barmské kultury. Nejvýznamnější památkou Mandalaye je Mahamoni Pagoda, kde se nachází jedna z nejposvátnějších soch sedícího Budhy – Mahamuni s výškou 4 metry. Se sochou se pojí každodenní ranní rituál umývání jeho obličeje, který láká davy turistů.
Jedna z nejuctívanějších buddhistických svatyní v Barmě. Je slavná díky velmi uctívané soše Buddhy Mahamuni. Má se za to, že socha byla velmi stará už tehdy a možná byla odlita již v prvním století našeho letopočtu, přestože mnoho obyvatel státu Rakhaing věří, že pochází z doby legendární návštěvy Buddhy v roce 554 př.n.l. Čtyři metry vysoká sedící socha je odlita z bronzu, ale za mnoho let ji tisíce oddaných Buddhistů pokryly 15 cm silnou vrstvou zlatých lístků. Vystoupit na plošinu k soše Mahamuni a přidat zlatý lístek je dovoleno pouze mužům.
Je jednou z nejvýznamnější klášterních vysokých škol v zemi. Je známá svým dodržováním buddhistických klášterních kódů a každý rok přitahuje tisíce turistů, kteří dychtí pohlížet na poklidný klášterní život více než 1 500 mnichů, kteří zde pobývají a studují buddhistická učení.
Je 230 m vysoká Mandalajská hoře, strmě vystupuje z rozlehlé pláně. Cestu nahoru lemuje mnoho svatyní zasvěcených Buddhovi a natům.
Toto horské středisko velmi evokuje britskou koloniální éru. Nachází se 70 km východně od Mandalay. Největší atrakcí jsou bezesporu národní zahrady Kandawgyi, kde roste téměř 500 druhů vzácných stromů, mezi nimi i ginkgo biloba-jinan dvoulaločný. V okolí se nachází velké množství vodopádů, jeskyní a etnických vesnic.
Je vápencová krápníková jeskyně nacházející se jižně od vesnice Wetwun. Její historie se datuje do období před 230 až 310 miliony let. Veřejnosti byl jeskynní komplex otevřen v roce 1990 a návštěvníci zde mohou spatřit podzemní řeku a výzdobu z barmské mytologie.
Bagan je starověké město ve středu Barmy. Jelikož v 9.-13. století byl Bagan hlavním městem Pugamské říše, bylo tu vystavěno na 10 000 budhistických chrámů, z nichž 2200 můžeme obdivovat i dnes. Místo se bohužel nachází voblasti vysoké seismické aktivity (poslední zemětřesení v roce 2016 dosáhlo 6,8 RŠ). Po mnohých pokusech bylo město zapsáno v roce 2019 na seznam UNESCO.
Je vyhaslá sopka v Barmě, vysoká 1518 metrů nad mořem. Nachází se nedaleko města Bagan (Pagan).
Hora je vyhlášeným poutním místem, nazývaným „Olymp jihovýchodní Asie“.
Bangkok je hlavní město Thajska a zároveň se svými 14 miliony lidí (i s aglomerací) jedním z velkoměst světa. Na první pohled působí bláznivě – najdeme tu davy lidí a kolony tuk-tuků, pouliční stánky s jídlem a suvenýry, buddhistické chrámy a proslulý noční život. V Bangkoku, a ostatně ve většině asijských zemí, je zvykem o ceně za zboží smlouvat.
Chinag Mai je historické město z 12.st., kde žijí zruční lidé, krásné ženy a lidé slavící netradiční svátky. Jako příklad uvádíme každoroční listopadovou slavnost Loy Krathong, při které se z města vyvalí tísíce lampionů štěstí. Ručně vyráběné předměty z hedvábí, stříbra a dřeva jsou středem zájmu příchozích turistů.
Mae Salong, dnes vesnice Santikhiri se nachází na severu Thajsku při hranicích s Barmou. Horská vesnička je obklopená čajovníky a sakurami. Byla osídlena regimentem Kuomintangu, který zde zakotvil na cestě z Číny do Barmy po nástupu komunismu v Číně v roce 1949. Vojácí si přivyvělávali produkcí opia aý do 70. a 80. let, kdy se thajské vládě podařilo výměnou za občanství čínské osadníky přesvědčit, aby místo opia pěstovali raději čaj.
Svůj název získal pro svou polohu mezi hranicemi Thajska, Barmy a Laosu. Místní mu říkají Sop Ruak, protože se tu stékají dvě mocné řeky – Mekong a Ruak. Nachází se tu zajímavé Muzeum opia, které podává informace o opiových válkách, pašerácích opia a historii. Název Zlatý trojúhelník dostalo místo od CIA v dobách, kdy se tu ve velkém pěstoval mák a produkovalo opium.
Na severu Laosu se nachází bývalé sídlo laoských králů, jehož historické jádro figuruje na seznamu UNESCO. Ve městě se dochovalo více než tři desítky buddhistických chrámů. Každé časné ráno uvidíte mnichy procházet ulicemi a vybírat své almužny (jejich potravu na celý den). Nachází se zde také zlatá stúpa That Chomsi, která je 24 metrů vysoká či klášter Wat Xieng Thong.
Ikonické vodopády Kuang Si se nacházejí 29 km jižně od Luang Praganbu. K návštěvníkově radosti se vodopády člení na jeden nejvyšší (50 m) a několik 3 – 5 m vysokých menších vodopádů, které se vlévají do tyrkysově modrých jezírek. Taková menšíPlitvická jezera s možností koupání.
Dvacetitisícově město ležící na řece Nam Song je městem batůžkářů, což změnilo fungování města způsobilo výstavbu guesthousů, barů a restaurací. Turisté míří do zdejší malebné hornaté krajiny, která je plná nezvyklých skalnatých homolí rozesetých mezi rýžovými poli. Místní cestovní agentury nabízejí bezpočet atrakcí – návštěvu jeskyní, sjíždění řeky na pneumatikách atd.
Hlavním a největším městem Laosu je Vientiane ležící na levé straně Mekongu blízko hranic s Thajskem. Je ovšem netypickým hlavním městem: nejvyšší budovy tu nemají víc než pět pater, dodnes tu lze spatřit mnoho dřevěných či z části dřevěných budov, a i to přispívá, stejně jako nepříliš hustá doprava, k poměrně poklidnému dojmu. Najdeme tu například královský palác, starobylý chrám Wat Si Saket s 2000 soškami Buddhy z různých materiálů, Velkou žlutě zářící stúpu, Vítězný monument postavený po vzoru pařížského, Národní muzeum.
V hlavním měste Malajsie žije více jak 7 milionu obyvatel (s aglomerací). Symbolizuje moderní svět na východní polokouli, kde se mísí moderní trend života západního stylu s tradicemi asijské kultury – kromě někdejšího nejvyššího mrakodrapu světa Petronas Twin Tower a tu najdeme královský palác Istana Negara.
Národní park Taman Negara se rozkládá na severovýchodě Malajsie. Nachází se tu nejstarší deštný prales na světě se stářím 130 milionů let, žádná doba ledová ani vulkanická činnost tuto oblast nezasáhla. Mezi zdejší atrakce patří stezka v korunách stromů, lovení ryb, výstup na Mount Tahan, návštěva jeskyní a pozorování ohrožených druhů flory a fauny.
Tato atrakce je druhé největší vyhlídkové kolo na světě s výškou téměř 165 m, což je o 30 m více, než má London Eye. Leží na zeleném pobřeží města Singapur. Kolo má 28 kabin, každá s kapacitou 28 osob. To představuje celkem 784 osob. Jízda trvá přibližně 30 minut.
Přírodní park o rozloze 101 hektarů rozdělený na 3 části – Jižní zahrady se Superstromy, vysokými až 50 metrů, Východní a Střední zahrady, které jsou určeny pro relaxaci, cyklistiku a pikniky. Tyto zahrady mají symbolizovat tropy a singapurskou národní květinu – orchidej.
Hlavní město Vietnamu Hanoj leží na Rudé řece na severu Vietnamu a žije tu bezmála 7 800 000 obyvatel. Hanoj je důležitým kulturním městem s bohatou historií, Z 11. st. tu najdeme Chrám literatury a Pagodu na jednom sloupu (ve městě jich prý je 600). Za střed se považuje Jezero navráceného meče. V blízkosti jezera se rozvětvují uličky starého mšsta s názvy podle své původní specializace (Uhelná, Zeleninová..).
Hlavním a největším městem Laosu je Vientiane ležící na levé straně Mekongu blízko hranic s Thajskem. Je ovšem netypickým hlavním městem: nejvyšší budovy tu nemají víc než pět pater, dodnes tu lze spatřit mnoho dřevěných či z části dřevěných budov, a i to přispívá, stejně jako nepříliš hustá doprava, k poměrně poklidnému dojmu. Najdeme tu například královský palác, starobylý chrám Wat Si Saket s 2000 soškami Buddhy z různých materiálů, Velkou žlutě zářící stúpu, Vítězný monument postavený po vzoru pařížského, Národní muzeum.
Na severu Laosu se nachází bývalé sídlo laoských králů, jehož historické jádro figuruje na seznamu UNESCO. Ve městě se dochovalo více než tři desítky buddhistických chrámů. Každé časné ráno uvidíte mnichy procházet ulicemi a vybírat své almužny (jejich potravu na celý den). Nachází se zde také zlatá stúpa That Chomsi, která je 24 metrů vysoká či klášter Wat Xieng Thong.
Svůj název získal pro svou polohu mezi hranicemi Thajska, Barmy a Laosu. Místní mu říkají Sop Ruak, protože se tu stékají dvě mocné řeky – Mekong a Ruak. Nachází se tu zajímavé Muzeum opia, které podává informace o opiových válkách, pašerácích opia a historii. Název Zlatý trojúhelník dostalo místo od CIA v dobách, kdy se tu ve velkém pěstoval mák a produkovalo opium.
Mae Salong, dnes vesnice Santikhiri se nachází na severu Thajsku při hranicích s Barmou. Horská vesnička je obklopená čajovníky a sakurami. Byla osídlena regimentem Kuomintangu, který zde zakotvil na cestě z Číny do Barmy po nástupu komunismu v Číně v roce 1949. Vojácí si přivyvělávali produkcí opia aý do 70. a 80. let, kdy se thajské vládě podařilo výměnou za občanství čínské osadníky přesvědčit, aby místo opia pěstovali raději čaj.
Chinag Mai je historické město z 12.st., kde žijí zruční lidé, krásné ženy a lidé slavící netradiční svátky. Jako příklad uvádíme každoroční listopadovou slavnost Loy Krathong, při které se z města vyvalí tísíce lampionů štěstí. Ručně vyráběné předměty z hedvábí, stříbra a dřeva jsou středem zájmu příchozích turistů.
Bangkok je hlavní město Thajska a zároveň se svými 14 miliony lidí (i s aglomerací) jedním z velkoměst světa. Na první pohled působí bláznivě – najdeme tu davy lidí a kolony tuk-tuků, pouliční stánky s jídlem a suvenýry, buddhistické chrámy a proslulý noční život. V Bangkoku, a ostatně ve většině asijských zemí, je zvykem o ceně za zboží smlouvat.
Chrámový komplex Wat Pho leží v blízkosti královského palíáce v Bangkoku. Jde o nejstarší chrámový komplex v Bangkoku. Král Ráma III. Nechal palác opravit a udělal z něj první veřejnou univerzitu. Na stěny vylepil cedule s informacemi ze všech oblastí lidského vědění, které sloužily jako otevřené učebnice. Chrám je známý především pro svojí obrovskou pozlacenou ležící sochu Buddhy, která je 46 m dlouhá a 15 m vysoká. Po obvodu chrámu je umístěno 108 bronzových misek, které reprezentují 108 podob Buddhy. Vhozením mince si můžete zajistit štěstí.
Wat Arun má přezdívku chrám západu slunce. Byl postaven v 17. st. Pro krále Taksina, protože tohle bylo první místo v Thonburi (dnešní Bangkok), kam dopadaly rannísluneční paprsky. Chrám tvoří hlavní práng vysoký asi 80 m jako jeden z mála bangkokských chrámů vystavěn v khmerském stylu. Z vyhlídkové terasy máte Bangkok jako na dlani, uvidíte řeku Chao Phraya, chrám Wat Pho a další…
Připravili jsme pro Vás katalog zájezdů 2020.
Katalog si můžete prohlédnout online nebo si stáhnout do počítače nebo Vám zašleme katalog poštou. Stačí vyplnit jednoduchý online formulář.