Grónsko je největší ostrov naší planety. Geograficky patří k Severní Americe, ale jde o autonomní oblast Dánského království, země je ale řízena vlastní vládou a parlamentem. Hlavním městem je Nuuk. Ostrov pokrývá z větší části mohutný pevninský ledovec, který je po Antarktickém ledovci druhý největší na světě. V celém Grónsku se nachází bohaté zásoby minerálů. Žijí zde lední medvědi, pižmnoni, sobi, lumíci, vlci, polární lišky a další, mroži, tuleni, v moři se vyskytuje několik druhů velryb.
Kangerlussuaq, dánsky Søndre Strømfjord, je fjord v jihozápadním Grónsku, který se nachází severně od polárního kruhu a 95 km jihovýchodně od Sisimiutu (Holsteinsborg). Blízko fjordu se nachází stejnojmenné město Kangerlussuaq s hlavním mezinárodním letištěm Grónska. Letiště bylo zřízeno jako americká letecká základna za druhé světové války, po mnoho let sloužila pro přechodná mezipřistání mezi Skandinávií a Severní Amerikou. Město je centrem cestovního ruchu a vědeckých aktivit. Je často označováno jako „brána do Grónska“. Místní přísloví říkají, že v Kangerlussuaq nikdy nejste bez přítele, protože tu jste vždy předurčeni setkat se se známou tváří.
Fergusonovo jezero (grónsky Tasersuatsiaq) se nachází ve středozápadním Grónsku, 3 km od města Kangerlussuaq. Během let provozu americké základny v Bluie West Eight v Kangerlussuaq bylo jezero označováno jako jezero Ferguson. Jezero je zdrojem čerstvé vody pro Kangerlussuaq.
Špicberky (norsky Svalbard) leží v Severním ledovém oceánu na půli cesty mezi Norskem a severním pólem. Tato skupina ostrovů je nejsevernější částí Norského království, z nichž trvale osídlené jsou pouze tři ostrovy: Západní Špicberk (Spitsbergen), Medvědí ostrov (Bjørnøya) a Hopen. Špicberky jsou z velké části pokryté ledovci nebo sněžnými pláněmi. Najdeme zde jedinečnou, nedotčenou arktickou divočinu, stará důlní města, několik tisíc ledních medvědů, nachází se zde několik národních parků, a i přes drsné přírodní podmínky zde roste spousta rostlin, které však během krátkého léta stihnou rychle odkvést. Je to nádherná, rozmanitá země s členitými fjordy, zasněženými masivy hor a mohutnými ledovci.
Longyearbyen, správní středisko souostroví Špicberky, leží na největším ostrově Spitsbergen, ve výběžku fjordu Isfjorden. Malé arktické město je obýváno přírodními nadšenci, kteří žijí v náročných klimatických podmínkách v těsné blízkosti arktické divočiny. Je to moderní město s rozvinutou infrastrukturou a s čilým turistickým ruchem. Najdeme zde muzeum s expozicí věnovanou historii, objevům a využití souostroví, 3 hotely, hostel, dvě galerie, příjemný kostel, kino i noční klub.
Von Postbreen je asi patnáct kilometrů dlouhý ledovec nacházející se na Špicberkách, v čele Tempelfjordu. Oblast vedoucí k ledovci je důležitým místem odpočinku a hnízdění tuleňů, proto je tu také hojný výskyt ledních medvědů. Velikost i umístění tohoto ledovcového masivu je dechberoucí.
Skógafoss je jeden z největších a nejkrásnějších vodopádů na Islandu s ohromující šířkou 25 metrů a výškou 60 metrů. Tato mohutná kaskáda se nachází na řece Skógá. Země pod vodopádem je velmi plochá a umožňuje návštěvníkům chodit až k vodopádu. Na Skógafoss lze také nahlížet shora po vystoupání po strmém schodišti k vyhlídkové plošině nad vodopádem.
Jökulsárlón je velké ledovcové jezero v jižní části národního parku Vatnajökull na Islandu. Nachází se v čele ledovcového splazu Breiðamerkurjökull (je to splaz ledovce Vatnajökull) u Atlantského oceánu a je považováno za jeden z přírodních divů Islandu. Ze splazu se neustále lámou ledové bloky zabarvené do různých odstínů modré barvy a ty se pak vznášejí na laguně. Laguna není příliš široká, ale je až 250 metrů hluboká, což z ní činí nejhlubší jezero na Islandu. Po laguně je možné podniknout plavbu obojživelným vozidlem.
Národní park Skaftafell najdeme na jihu Islandu mezi městy Kirkjubæjarklaustur a Höfn. Park byl založen v roce 1967, ale v roce 2008 se stal součástí nově založeného národního parku Vatnajökull. Oblast je bujnou oázou s nádhernými stezkami zalesněnou krajinou, s vodopády, ledovci a s nejvyšším vrcholem Islandu Hvannadalshnúkur (2 118 metrů), který poskytuje ohromující pozadí.
Skálholt je starobylé biskupské sídlo na jižním Islandu. Od 1056 do 1785 byl Skálholt jedním ze dvou biskupských center na Islandu, druhým byl Hólar na severu. Byli to dvě nejdůležitější kulturní a politická centra na Islandu, vedle Þingvelliru, kde se konalo Národní shromáždění. Ve středověku zahrnoval Skálholt klášter, katedrálu, školu, koleje a kovárnu a byl obklopen mnoha farmami. Zdejší založená škola Skálholtsskoli, byla první oficiální školou v zemi. V roce 1954 byl během archeologického výzkumu nalezen sarkofág, o kterém se věřilo, že obsahuje kosti Pálla Jónssona, jednoho z nejmocnějších biskupů Skálholta. Ty jsou vystaveny spolu s dalšími památkami v podzemním trezoru pod pamětním kostelem.
Národní park Thingvellir je jediným místem Islandu zapsaném v UNESCO a je jednou ze tří zastávek na světoznámé vyhlídkové trase Zlatého trojúhelníku. V této oblasti vznikl Althing, jeden z nejstarších parlamentů na světě a dosud se zde nacházejí jeho pozůstatky. Dvě z největších atrakcí v parku jsou exponované Severoamerické a Eurasijské tektonické desky, které se tu potkávají. Většina parku je tvořena lávovými poli pokryté mechem, kaňony a jeskyněmi.
Reykjavík je hlavní a zároveň největší město Islandu. Je také nejsevernějším hlavním městem světa. Nachází se při jihozápadním pobřeží Islandu na začátku poloostrova Reykjanes a je obklopený mnoha dalšími poloostrovy, ostrovy, zálivy a průlivy. Dominantou města je 75 m vysoký kostel Hallgrímskirkja, zajímavé je muzeum Árbæjarsafn či luteránská katedrála Dómkirkjan z 18. století, která je položená vedle parlamentu Althing. Další architektonickou zajímavostí je monumentální koncertní hala Harpa s impozantní konstrukcí složenou z různorodých skleněných mnohoúhelníků nebo vodárna Perlan s prosklenou kupolí. Díky hojnému využití geotermální energie je celé město vytápěno podzemní horkou vodou, tím pádem chodníky na hlavní třídě ani v největších mrazech nezamrzají.
Reykjanes je poloostrov na jihozápadě Islandu, nedaleko od Reykjavíku. Poloostrov je velmi rozmanitý, plný vulkanických a geotermálních aktivit, s četnými horkými prameny a členitou krajinou. Je to jediné místo na světě, kde je středoatlantický hřeben viditelný nad hladinou moře. Nachází se zde také světově proslulé termální lázně Modrá Laguna. Kromě bohatého rybářského průmyslu je Reykjanes známý také díky mnoha majákům. Nejslavnější ze všech, stejně jako nejstarší na Islandu, je maják Reykjanes, který stojí 29 metrů nad hladinou moře.
Modrá laguna jsou geotermální lázně na poloostrově Reykjanes na jihozápadě Islandu. Jde o nejoblíbenější atrakcí na Islandu, která přitahuje lidi z celého světa. Modrá laguna je tvořena z odpadních vod geotermální elektrárny Svartsengi. První osobou, která se zde koupala, byl Valur Margeirsson v roce 1981. On a ostatní si brzy začali všímat neobvyklých, ale pozoruhodných léčivých vlastností azurových vod. Zprávy se rychle rozšířily a do roku 1987 byla oficiálně otevřena první plavecká zařízení. Od té doby se zařízení rozrostlo na luxusní lázně. Voda v lázních má pozoruhodné regenerační vlastnosti, protože je bohatá na oxid křemičitý a síru, po stranách bazénu je zdarma k dispozici křemičité bahno, které hosté využívají jako obličejovou masku.
Skálholt je starobylé biskupské sídlo na jižním Islandu. Od 1056 do 1785 byl Skálholt jedním ze dvou biskupských center na Islandu, druhým byl Hólar na severu. Byli to dvě nejdůležitější kulturní a politická centra na Islandu, vedle Þingvelliru, kde se konalo Národní shromáždění. Ve středověku zahrnoval Skálholt klášter, katedrálu, školu, koleje a kovárnu a byl obklopen mnoha farmami. Zdejší založená škola Skálholtsskoli, byla první oficiální školou v zemi. V roce 1954 byl během archeologického výzkumu nalezen sarkofág, o kterém se věřilo, že obsahuje kosti Pálla Jónssona, jednoho z nejmocnějších biskupů Skálholta. Ty jsou vystaveny spolu s dalšími památkami v podzemním trezoru pod pamětním kostelem.
Národní park Thingvellir je jediným místem Islandu zapsaném v UNESCO a je jednou ze tří zastávek na světoznámé vyhlídkové trase Zlatého trojúhelníku. V této oblasti vznikl Althing, jeden z nejstarších parlamentů na světě a dosud se zde nacházejí jeho pozůstatky. Dvě z největších atrakcí v parku jsou exponované Severoamerické a Eurasijské tektonické desky, které se tu potkávají. Většina parku je tvořena lávovými poli pokryté mechem, kaňony a jeskyněmi.
Vestmannaeyjar (Westmanské ostrovy), znamená v překladu ze staré norštiny „ostrovy západních mužů“. Leží cca 12 km od jižního pobřeží Islandu. Ostrovy byly vytvořeny erupcí podmořských sopek asi před 11 000 lety. Kromě jejich neuvěřitelné přírodní krásy mají ostrovy v létě největší populaci hnízdících papuchalků a vlastní fascinující historii. Hlavní a jediný obydlený ostrov je Heimaey, s populací přibližně 4300 obyvatel. Na ostrově je stejnojmenné malé městečko, jehož přístav leží uzavřen mezi dramatickými útesy. Najdeme zde dále dvě „zlověstné“ sopky – krvavě rudou Eldfell a kuželovitou Helgafell. Westmanské ostrovy jsou obklopeny 15 dalšími neobydlenými ostrovy (i když 6 z nich má samostatné lovecké kabiny).
Landmannalaugar je ohromující oblast jedinečné krásy v srdci jižní části Islandu na Vysočině. Po celé léto je to jedno z nejoblíbenějších míst pro pěší turistiku. Oblast je tvořena větrnými rhyolitovými horami, které vytváří celé spektrum oslnivých barev – různé odstíny červené, růžové, zelené, modré a zlatožluté.
Skógafoss je jeden z největších a nejkrásnějších vodopádů na Islandu s ohromující šířkou 25 metrů a výškou 60 metrů. Tato mohutná kaskáda se nachází na řece Skógá. Země pod vodopádem je velmi plochá a umožňuje návštěvníkům chodit až k vodopádu. Na Skógafoss lze také nahlížet shora po vystoupání po strmém schodišti k vyhlídkové plošině nad vodopádem.
Reykjavík je hlavní a zároveň největší město Islandu. Je také nejsevernějším hlavním městem světa. Nachází se při jihozápadním pobřeží Islandu na začátku poloostrova Reykjanes a je obklopený mnoha dalšími poloostrovy, ostrovy, zálivy a průlivy. Dominantou města je 75 m vysoký kostel Hallgrímskirkja, zajímavé je muzeum Árbæjarsafn či luteránská katedrála Dómkirkjan z 18. století, která je položená vedle parlamentu Althing. Další architektonickou zajímavostí je monumentální koncertní hala Harpa s impozantní konstrukcí složenou z různorodých skleněných mnohoúhelníků nebo vodárna Perlan s prosklenou kupolí. Díky hojnému využití geotermální energie je celé město vytápěno podzemní horkou vodou, tím pádem chodníky na hlavní třídě ani v největších mrazech nezamrzají.
Modrá laguna jsou geotermální lázně na poloostrově Reykjanes na jihozápadě Islandu. Jde o nejoblíbenější atrakcí na Islandu, která přitahuje lidi z celého světa. Modrá laguna je tvořena z odpadních vod geotermální elektrárny Svartsengi. První osobou, která se zde koupala, byl Valur Margeirsson v roce 1981. On a ostatní si brzy začali všímat neobvyklých, ale pozoruhodných léčivých vlastností azurových vod. Zprávy se rychle rozšířily a do roku 1987 byla oficiálně otevřena první plavecká zařízení. Od té doby se zařízení rozrostlo na luxusní lázně. Voda v lázních má pozoruhodné regenerační vlastnosti, protože je bohatá na oxid křemičitý a síru, po stranách bazénu je zdarma k dispozici křemičité bahno, které hosté využívají jako obličejovou masku.
Calgary je s více než jedním milionem obyvatel největší město kanadské prérijní provincie Alberta. Leží v jihozápadní části provincie v oblasti úrodné zemědělské půdy a prérií. Calgary je kvůli okolním horským střediskům významným centrem zimních sportů a ekoturismu. V posledních desetiletích město zaznamenalo veliký rozmach, a to především kvůli těžbě a zpracování ropy. Dalšími významnými odvětvími jsou turistický ruch, zemědělství a průmysl zaměřený na moderní technologie. Město je dějištěm mnoha festivalů, z nichž nejvýznamnějším je Calgary Stampede. V roce 1988 se zde konaly XV. zimní olympijské hry.
Nejstarší kanadský národní park se rozkládá v jihozápadní Albertě, 120km od Calgary. Byl založen roku 1885. Tento park nabízí krásné scenérie Skalnatých hor a úžasné pohledy na jezero Louise. Jezero je známé svou nádhernou zelenomodrou barvou a úchvatným okolím, díky nimž je každoročně doslova obsypáno davy turistů. Kousek od jezera Louise se nachází další půvabné jezero – Moraine, které je zase proslulé pro svoji sytě modrou barvu a umístění v nádherném Údolí deseti vrcholů. Třetí jezerní perlou parku je jezero Peyto. V parku se také nachází mnoho ledovců a to především na hranici s Národním parkem Jasper, kde se rozkládá velká ledovcová oblast Columbia Icefield. Nejvyšší horou parku je Mount Assiniboine, která je pro svůj vzhled přezdívána Matterhorn Severní Ameriky. Kromě klasické turistiky láká národní park Banff také množstvím dalších aktivit – jízda na kánoi, rafting, pozorování divokých zvířat včetně medvědů, jízda na koních nebo koupání v přírodních horkých pramenech.
Národní park Jasper je největší park v kanadských Skalnatých horách. Nachází se v provincii Alberta, severně od Národního parku Banff a západně od Edmontonu. V parku najdeme ledovce, horké prameny, jezera, vodopády a samozřejmě hory. Park je také domovem pro mnoho divokých zvířat jako je medvěd grizzly, medvěd baribal, los, sob, kamzík bělák nebo bobr. Centrem parku je stejnojmenné město, které se nachází v údolí obklopeném jezery. Kousek od města se nachází známá lanovka na horu Whistlers, odkud je nádherný výhled na město i velkou část parku. Na jihu parku se nachází Columbia Icefield, což je ledovcová oblast, kde se nachází osm hlavních ledovců, které zabírají rozlohu 325 km² a dosahují tloušťky až 365 metrů. V jednom z údolí se nachází jezero Maligne, které je se svojí délkou téměř 23 km druhým největším ledovcovým jezerem na světě. Vodopády Athabasca jsou sice jen 23 m vysoké, ale svojí zajímavostí ročně lákají tisíce turistů a patří tak k hlavním lákadlům parku.
Chilkootský průsmyk (anglicky Chilkoot Pass) je horské sedlo v Boundary Ranges nedaleko pacifického pobřeží Severní Ameriky. Nachází se v nadmořské výšce 1146 m a prochází jím státní hranice mezi Spojenými státy americkými a Kanadou. Přes průsmyk vede Chilkootská stezka, jež spojuje přístav Dyea v zálivu Lynn Canal s Bennettovým jezerem v povodí Yukonu. Průsmyk je pojmenován podle původních obyvatel Chilkootů z etnické skupiny Tlingitů, kteří zde překračovali hory při obchodních cestách do vnitrozemí. Jako první běloch tudy prošel okolo roku 1874 George Holt. Proslulost získal Chilkoot v době zlaté horečky na Klondiku, kdy spolu se sousedním průsmykem White Pass představoval nejpoužívanější cestu do Dawson City. Trasa od moře přes průsmyk na Bennettovo jezero měří 53 km a přeprava všech zásob nutných k přežití na dalekém severu v neschůdném terénu si vyžádala nejméně měsíc. Zámožnější zlatokopové si proto najímali domorodé nosiče, byly také zřízeny lanovky poháněné koňmi a později elektřinou, jimiž si bylo možno za poplatek nechat vyvézt náklad do horského sedla. Na stezce vyrostla provizorní stanová městečka. Nejstrmější úsek výstupu byl upraven do stupňů nazývaných Zlaté schody. 3. dubna 1898 zde došlo k tragédii, kdy si pád laviny vyžádal nejméně šedesát obětí na životech.
Legendární místo zlaté horečky na Klondiku ležící na řece Yukon pár set kilometrů od polárního kruhu bylo založeno v roce 1897 a pojmenováno po kanadském geologovi jménem George M. Dawson. Trvale tu žije něco přes třináct set obyvatel, každý rok však město navštíví okolo 60 000 návštěvníků. V době největší slávy město poskytovalo stejné příležitosti jako např. San Francisco – byly zde operní domy, divadla, kina, nemocnice, restaurace s francouzskými šéfkuchaři, nevěstince, tančírny apod. Dawson byl nejdražším městem, kde pokoj v hotelu na noc stál více než nájem bytu v New Yorku na několik let. Velké množství původních budov v následujících letech shořelo nebo podlehlo mrazu (až -60 °C). Většina těchto budov byla později zrestaurována.
Whitehorse je hlavní město kanadského teritoria Yukon ležící na řece Yukon. Dříve byl Whitehorse konečnou stanicí na železnici z aljašského Skagway v horách u pobřeží, kde v dobách zlaté horečky překládali zlatokopové svůj proviant z vagónů na kolesové parníky. Díky své vhodné poloze na řece Yukon plnilo město funkci přístavu a překladiště nejrůznějšího zboží, bylo posledním místem, kde bylo možno doplnit zásoby. Město se jmenuje podle White Horse Rapids (Vodopádů Bílého koně), které prý vypadaly jako koňská hříva. Podle jiné verze se ve vodopádech utopil náčelník Bílý kůň. Vodopády zmizely pod hladinou přehradního jezera Schwatka.
Připravili jsme pro Vás katalog zájezdů 2020.
Katalog si můžete prohlédnout online nebo si stáhnout do počítače nebo Vám zašleme katalog poštou. Stačí vyplnit jednoduchý online formulář.