NIKARAGUA

Nikaragujským hlavním městem je teprve od roku 1858. Do té doby se status hlavního města stěhoval mezi městy Granada a León. I přesto, že velká část centra byla zničena zemětřeseními, je možno zde obdivovat krásu koloniální architektury, staré katedrály. Národní palác v centrálním parku vytváří zvláštní kontrast supermoderní budově divadla Ruben Darío na břehu jezera. Vyhlášenou oblastí plnou barů a skvělých restaurací je Zona Rosa.

Nejstarší město v Nikaragui, které založil španělský dobyvatel a pojmenoval ho podle své rodné španělské Granady. Toto historické město se trochu vymyká z klasické představy o Nikaragui. Je plné koloniálních domů, kostelů a náměstíček. Množství památek, poloha na břehu jezera Lago de Nicaragua a jedinečná atmosféra z něj dělají jedno z nejnavštěvovanějších míst v zemi. Za hranicemi města vás čekají malebné ostrůvky Las Isletas, sopka Mombacho nebo jezero Laguna de Apoyo.

Původní nikaragujské indiánské kmeny věřily, že v kráteru sídlí čarodějnice, a vykonávaly zde rituální obřady. Španělští misionáři jej nazvali “bránou do pekel“ a vztyčili u okraje kráteru kříž. V dnešní době je sopka Masaya součástí stejnojmenného národního parku o rozloze 54 km2, který je tvořen i jejím dvojčetem Nindirí. Obě sopky mají celkem pět kráterů a několik sopouchů. Aktivním kráterem je Santiago. Na dno kráteru dohlédneme jen, pokud si sopka dá chvíli pauzu ve vypouštění husté mlhy.

Je pobřežní město u Tichého oceánu na jihozápadě Nikaragui. Nachází se 140 km jižně od hlavního města. Město se šindelovými viktoriánskými domy, tyčící se sochou Krista na severním konci zálivu, nádhernými plážemi a stálým přílivem mladých a krásných zahraničních turistů a surfařů, je nikaragujským tropickým letoviskem.

Je ostrov tvořený dvěma vulkány (Concepción a Maderas) rozkládající se na jezeře Nikaragua. Je vyhlášen biosférickou rezervací UNESCO. Ostrov je osídlený a žije zde přibližně 35 000 obyvatel, pro které je důležitá turistika, pěstování kávy, tabáku a banánů. Na ostrově lze nalézt petroglyfy (nejstarší z 10. st. př. n.l.). Během koloniálního období byl ostrov útočištěm pirátů. Díky relativní izolaci ostrova od okolní pevniny zde žije několik endemických živočišných i rostlinných druhů.